Článek
Johann Sebastian Bach se narodil r. 1685 jako nejmladší, osmé dítě v rodině městského hudebníka v Eisebachu. Jeho otec ho jako první začal zasvěcovat do tajů hudby. Hudebníci byli také Bachův dědeček, pradědeček, řada strýců, bratranci z druhého kolena i synovci. Bach také předal tradici hudební kariéry svým čtyřem synům, jednomu zeti a jednomu vnukovi.
Manželství
Měl dvě manželství, dvacet dětí, žil bez výstředností: učil, dirigoval, skládal.
Oženil se s Marií Barbarou Bachovou, svou sestřenicí z druhého kolena, s níž měl sedm dětí. Po smrti manželky se zamiloval do o sedmnáct let mladší sopranistky. Anna Magdalena Wülckenová se stala jeho druhou ženou. Z dvaceti dětí se dospělosti dožilo deset. Z šesti synů se jenom jeden nestal profesionálním muzikantem. Čtyři Bachovi synové po otcově smrti zůstali věrni jeho povolání.
Lipsko - Collegium musicum
R. 1729 se Bach ujal vedení Lipského Collegia musica. Lipské Collegium musicum založil r. 1701 Georg Phillip Telemann /kmotr druhorozeného skladatelova syna/, pozdější slavný skladatel a Bachův přítel, který v té době v Lipsku studoval práva.
Jednalo se o soubor, ve kterém působili převážně studenti, často ale spoluúčinkovali také profesionální hudebníci nebo projíždějící virtuosové.
Hrálo se jednou týdně, v pátek večer od osmi do deseti v populární lipské kavárně Gottfrieda |Zimmermanna a v létě pod širým nebem, v pátek od čtyř do šesti v Zimmermannově zahradě. Na programu byla převážně instrumentální hudba a také kantáty na světské náměty, jako např. Bachova Kantáta o kávě.
Bach stál v čele tohoto spolku v letech 1729-1737, znovu po dvouleté pauze od r. 1739 nejméně do roku 1741. V r. 1744 Collegium musicum definitivně ukončilo svou činnost.
Lipské nejplodnější období
V Lipsku převzal místo kantora v kostele sv. Tomáše. Tam započalo nejproduktivnější období jeho života. Každý týden přicházel s novu kantátou, až nakonec nabízel pět plných cyklů kostelní hudby – vokální skladbu na každou neděli v roce! Složil tu rovněž Matoušovy pašije, Janovy pašije a Vánoční oratorium.
Připravoval hudbu pro městské kostely, ve škole pak vyučoval zpěvu, instrumentální hudbě a zpočátku také latině. To znamenalo nasadit obrovské pracovní tempo, zejména v prvních letech, než si nashromáždil dostatečnou zásobu kantát pro hlavní nedělní bohoslužby.
Ve čtyřicátých letech Bach snižoval svoji skladatelskou aktivitu a soustředil se na revidování děl starších. Postupně dokončil tzv. Velkou mši h moll a přepracoval Matoušovy pašije a Janovy pašije.
R. 1747 navštívil svého syna Carla Philippa Emanuela v Berlíně a dostalo se mu skvělého přijetí od krále Fridricha II., který byl vynikajícím flétnistou a dobře si uvědomoval velikost Bachova talentu.
Poslední léta
Od konce čtyřicátých let 18. století mu slábl zrak. Na jaře 1750 se v Lipsku na své cestě po Německu zastavil oční lékař John Taylor. Johann Sebastian se podrobil dvěma operacím, které se však nezdařily. Po operaci r. 1750 následovala slepota. Bacha jakoby opustila všechna energie, ještě pár týdnů se snažil bojovat, ale pak utrpěl mrtvici. Zemřel téhož roku 1750 28. července.
Zapomenuté dílo
Jeho hudba jakoby zemřela s ním. Před zapomněním ho zachránilo, že Felix Mendelssohn dostal kopii Matoušových pašijí ke čtrnáctým narozeninám.
Mladý Mendelssohn okamžitě dílo přepsal a a v r. 1829 je v 19 letech zaranžoval a předvedl v Berlíně. Nahradil varhany klavírem a celkově zmírnil „baroknost“ skladby. Berlínské publikum to zaujalo a od té doby se Bach stal nedílnou součástí koncertních programů na celém světě.
Bachovi synové
Prvorozený Wilhelm Friedemann byl údajně hudebně nejnadanější. Neměl však v životě velké štěstí. Nejdříve působil jako varhaník a vyhledávaný učitel v Drážďanech. Později se však dostal do sporu s církevní vrchností a přes dvacet let se protloukal bez řádného zaměstnání.
Otcovu hudební pozůstalost si rozdělil s bratrem Carlem Philippem Emanuelem. Řadu instrumentálních skladeb postupně rozprodal a dnes jsou tato díla Johanna Sebastiana ztracena.
Druhorozený Carl Philipp Emanuel působil nejdříve v Berlíně a po smrti svého kmotra G. Ph. Telemanna na jeho místě v Hamburku. Jeho skladby jsou zkomponovány v moderním galantním a citovém slohu, studovali a obdivovali je Haydn, Mozart i Beethoven.
Nejmladší syn Johann Christian odešel do Itálie, kde konvertoval ke katolicismu a později působil v Londýně. Stál u zrodu tamní koncertní instituce. V Londýně ho také poznal malý Wolfgang Amadeus Mozart, kterému se stal učitelem a drahým přítelem.
Zdroje: Mistři české hudby č. 5 Johann Sebastian Bach ISSN 1212-6160
E. Lundayová: Tajné životy slavných skladatelů ISBN 978-80-242-3195-2
