Článek
Většinu svých děl komponoval v hlavě, hotovou hudbu zapisoval do linek notového papíru. Neústupný ve svém smýšlení a názorech.
V dopise Ludevítu Procházkovi z roku 1862 píše o odmítnutí komponovat frivolní vsuvku do Dvou vdov pro německé upravovatele opery.
…Nemohu se vpravit v takový lehkovážný text; mně se taková hudba hnusí a dokazoval bych tím celému světu, že píšu za peníze všecko, co kdo ode mě žádá.
V srpnu 1849 se oženil se svou studentskou láskou Kateřinou Kolářovou, kterou od jejich seznámení v Plzni zbožňoval. Smetanu postihl krutý osud, tři z jeho čtyř dcer – Gabriela, Bedřiška a Kateřina zemřely, dospělosti se dožila jediná dcera Žofie.
Jako upomínku na hudebně nadanou dceru Bedřišku krátce po její smrti v roce 1855 stvořil Klavírní trio g moll, vrchol jeho dosavadní tvorby. Kritici jeho dílo nepochopili. O to větší zadostiučinění cítil při Lisztově uznání tomuto dílu.
Odchod do zahraničí
Smetana opouští Prahu a využije nabídky stát se učitelem hudby ve švédském Göteborgu.
Praha mne nechtěla uznat, opustil jsem ji, informoval Smetana rodiče o svém odchodu. V Praze se mu finančně nedařilo zle, ale ve švédském bohatém obchodním Göteborgu byla jeho finanční situace lepší.
Přesto v dopise Lisztovi píše:
„Mozart je pro ně předmětem nezměrného obdivu, ale přitom ho nechápou, z Beethovena mají strach, Mendelssohna prohlašují za nestravitelného a novější autory neznají.“
Dále pokračuje: „Mám tu skvělou příležitost působit na pokrok a vkus lidí, tedy působnost, které bych v Praze nikdy nedosáhl.“
V Göteborgu se Smetanovi splní přání – stane se dirigentem.
Zpět domů:
Jeho milované ženě severské podnebí zhorší zdravotní stav, na své vytoužené cestě domů v Drážďanech na jaře 1859 umírá na souchotiny.
Druhé manželství
V létě téhož roku se Smetana seznámil s Bettinou Ferdinandiovou, mladší sestrou manželky svého bratra Karla. V červnu 1860 se s ní oženil. Z manželství se narodily dvě dcery, Zdenka a Božena. K Žofii, dceři z prvního manželství, si Smetana uchoval až do své smrti nejužší vztah a u ní také prožil posledních 10 let života.
Prozatímní divadlo a Národní divadlo
V Prozatímním divadle měly premiéru všechny Smetanovy opery s výjimkou Libuše, která jako vítěz soutěže vypsané pro tuto příležitost, slavnostně zahájila 11.6.1881 operní provoz v Národním divadle. Opera Libuše Národní divadlo 18.11.1883 po jeho požáru znovu otevřela.
Prodaná nevěsta začínala být přijímána jako vzor opery národní. Smetana jde svou originální cestou s neochvějnou vírou.
Ztráta sluchu
Na podzim roku 1874 ztrácí sluch. Hluchota mu nebrání v hudební představivosti, naopak, v posledním desetiletí svého života nerušeně komponuje. Cyklus šesti symfonických básní, oslavující vlast, včele s dvojicí Vyšehrad a Vltava byly v partituře hotovy po skladatelově ohluchnutí. Během jediného roku napsal čtyři ze šesti symfonických básní Má vlast.
Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast nazval Vítězslav Novák „symfonickým evangeliem.“
První operu napsal ve svých 38 letech, tři poslední opery ve své hluchotě. Dvě třetiny života hledal sám sebe. Posledních deset let komponoval jako Beethoven pouze na základě vnitřního sluchu. Jeho dílo je věčné.
Zdroje: Petr Hora-Hořejš Toulky českou minulostí č. 8 ISBN 80-238-5709-2
Mistři klasické hudby Smetana č. 6 ISSN 1212-6160
Muzeum Bedřicha Smetany Novotného lávka
