Článek
Následovala jedinečná sbírka symfonií, koncertů a lieder (písní) pro klavír a hlas. Jenomže všechny ty písně nebyly z Mendelssonova pera. Některé totiž byly napsány jeho sestrou Fanny. Ovšem její skladby mohly spatřit světlo světa jedině tehdy, když byly vydávány za práci jejího bratra.
Felix Mendelssohn – Bartholdy patřil bezpochyby k nejpozoruhodnějším a největším skladatelům své doby. Jeho zázračný talent, který se projevil již v raném dětském věku, strmý tvůrčí vzestup i předčasný skon připomínají životní dráhu Wolfganga Amadea Mozarta.
Rodina
Abraham – Felixůvotec se stal bohatým bankéřem, ale uchovával otcovy hodnoty; vzdělání a intelektuální úspěchy se v jeho domácnosti velmi cenily. Všechny čtyři Abrahamovy děti byly pokřtěné a sám Abraham s manželkou Leou v r. 1822 konvertoval k luteránství. Doufali, že tím svým dětem zajistí bezpečnější a jednodušší život, jelikož předsudky vůči Židům byly velmi rozšířené a diskriminace bývala na denním pořádku. Jméno rodiny též Abraham obměnil na „Mendelssohn- Bartholdy“. Bartholdy se jmenovali předchozí majitelé části rodinného jmění.
Pozoruhodnou osobností byl rovněž bratr Ley Salomonové-Mendelssohnové, Jacob Salomon-Bartholdy /1779-1825/. Napsal několik knih o historii a výtvarném umění a byl náruživým sběratelem uměleckých knih.
Malý Felix měl to štěstí nebo privilegium, že vyrůstal v naprostém hmotném dostatku – v rodině, která tehdy patřila k nejbohatším v celém Německu. A ani v pozdějších letech se nemusel nijak starat o své existenční zajištění.
Fanny a Felix
Fanny a Felix se začali oba učit hrát na klavír v šesti letech. Fanny, která byla o 4 roky starší, dlouho vedla a bývala označována za zázračné dítě. Roky společného učení náhle skončily, když Fanny dosáhla 15 let.
„Hudbou se možná bude živit Felix, ale ty budeš a měla bys být pouze doplňkem svého muže.“ napsal otec Abraham své dceři.
Felix začal skládat před svými 20. narozeninami. Nabídl dva svazky po 12 písních, které byly vydány v r. 1827 a 1830. Tři písně v každém svazku ve skutečnosti napsala Fanny, ale bylo nepředstavitelné, že by vyšly pod jejím jménem.
Felix cestuje
Felix zamířil do Londýna, kde měla v květnu 1829 premiéru jeho Symfonie c moll. A dočkala se ohromného úspěchu. Anglie se stala zemí, v níž skladatel – podobně jako později Antonín Dvořák – slavil největší úspěchy a v níž jeho dílo získalo trvalou oblibu. Anglii navštívil celkem desetkrát.
Při svém sedmém pobytu v Londýně byl dvakrát přijat britskou královnou Viktorií, které za to věnoval svou Skotskou symfonii.
Jako skladatel, dirigent i pedagog dosáhl Felix Mendelssohn-Bartholdy za svého života vrcholných úspěchů a uznání.
V květnu 1830 v Německu navštívil Johanna Wolfganga Goetha. Osmdesátiletý básník, který mladého geniálního skladatele od prvního setkání nesmírně obdivoval, mu při této příležitosti věnoval list z rukopisu svého největšího díla, filozoficko - dramatické básně Faust.
Fanny – snaha o prosazení
Felix se stal světově proslulým skladatelem, zatímco jeho stejně nadaná sestra zůstala zcela neznámá. Felix sestru od komponování převážně zrazoval.
V r. 1846 se však Fanny bratrovi vzepřela a snažila se svá díla zveřejnit. A skutečně se několik souborů jejích písní vydalo tiskem.
Fanny se zpočátku obávala, že ji manželství připraví o veškeré šance komponovat, ale to se záhy vyřešilo, když ji hned den po sňatku manžel usadil ke klavíru s čistým listem notového papíru. Fanny s podporou svého manžela, výtvarníka Wilhelma Hensela pořádala hudební salony, vedla malé sbory a kdykoli mohla, psala hudbu.
Manželství
V létě 1836 za pobytu ve Frankfurtu n. Mohanem poznal Felix mladičkou Cécile Jeanrenaud /1817-1853/, která pocházela z vážené měšťanské rodiny. Svatba se konala v březnu následujícího roku a během deseti let společného života se manželům narodilo pět dětí. Nejstarší syn, Carl Mendelssohn - Bartholdy /1838-1874/, se stal později univerzitním profesorem a opatrovatelem otcovy pozůstalosti.
Poslední léta
Nejzávažnějším činem posledních let Mendelssohnova působení v Lipsku bylo založení konzervatoře, o něž usiloval od roku 1840 a které se uskutečnilo o tři roky později na jaře 1843. Mendelssohn se stal prvním ředitelem.
Obrovité pracovní úsilí spotřebovalo jeho fyzické a psychické síly. V květnu 1847 po návratů z anglického turné ho zastihla zpráva o úmrtí starší sestry Fanny, s níž ho pojil vřelý sourozenecký vztah. Hlubokou duševní krizi a tíživou depresi, kterou v něm tato událost vyvolala, nedokázal překonat. Zemřel po záchvatu mozkové mrtvice počátkem listopadu téhož roku ve věku necelých 39 let.
Felixova pověst s postupem 19. století upadala, a to zejména v Německu. Sice byl celý život praktikujícím křesťanem, ale Němci ho brali za žida. „Kulturní politika“ nacistického Německa pak dělala v letech 1933-1945 všechno pro to, aby bylo jméno Felixe Mendelssohna-Bartholdyho vymazáno z dějin německé hudby. Jeho skladby se neměly veřejně provozovat. Zákaz platil ve všech zemích, které Hitlerův režim okupoval. Jeho socha před lipským koncertním sálem byla stržena a prodána jak železo do sběru. Stejně tak na Rudolfinu musela být Mendelssohnova socha odstraněna na příkaz nacistů. Dělníci však sochu schovaly do bedny s pilinami, a tak socha přežila 2. světovou válku a po válce byla znovu vrácena na své místo.
Na konci 2.světové války však zažil novou slávu v Evropě i Americe a dnes se řadí mezi nejpřednější hudební génie.
Zdroje: E. Lundayová Tajné životy slavných skladatelů ISBN 978-80-242-3195-2
Mistři klasické hudby č. 16 Mendelssohn -Barthody ISSN 1212-6160
