Článek
Chopin spojil svůj život se zralou ženou, o jejíž mileneckých aférách si povídala celá Paříž. Do jeho života vstoupila žena, která se na příštích devět let stala jeho milenkou, přítelkyní, ošetřovatelkou a ochránkyní.
„S vírou je to jako s láskou. Člověk ji najde v okamžiku, kdy to nejméně očekává.“ Sandová
George Sandová
Vlastním jménem baronka Aurore Dudevantová, byla svými životními zkušenostmi, povahou a jednáním Chopinovým absolutním protikladem. Tato nekonvenční žena dokázala na svou dobu nemožné – postavit se na vlastní nohy, vydobýt si občanskou a finanční nezávislost, když předtím ztratila iluze v nevydařeném manželství. Začala úspěšnou dráhu jako spisovatelka a celý život se svému povolání věnovala neobyčejně energicky a důsledně. Stále myslela jako posedlá na otroctví žen, chtěla se mu vyhnout jak zvolením mužského jména, tak oblečením.
Sandová však byla také žena, která se snažila být zodpovědnou matkou svým dvěma dětem a která dokázala trpělivě vystát všechny výkyvy Chopinových nálad. Cítila jeho osamělost, bolest a potřebu být chráněn.
Frédéric Chopin
Zázračné dítě, emigrant toužící po vzdálené vlasti, lev salónů a nepochopený introvert, veliký tvůrčí duch v těle ochromeném nemocí. Do legendy také zapadá osudová láska ke skandální ženě a předčasná smrt.
Považoval se za Poláka, i když od jeho dětství mluvili doma oběma jazyky, polsky i francouzsky. Hladce vklouzl do společenského života Paříže, jeho dokonalé vystupování z něj brzy učinilo člena pařížské elity.
Celý život se Chopin odvolával na Mozartův vzor. Jejich životní osudy jsou si podobné nejen zvnějšku. Mají i hlubší paralely; stejně jako Mozart, ani Chopin nikdy nezapochyboval o svém géniovi, šel vlastní cestou.
Paříž
Paříž uměla talenty ocenit. Po svém debutu 26. února 1832 se Chopin stal hvězdou. Dveře salónů se před ním otvíraly, získával nové přátele mezi významnými hudebníky, bohaté šlechtičny si u něj platily drahé hodiny - 20 zlatých franků za lekci.
První setkání
Jejich první setkání se odehrálo z iniciativy George na podzim r. 1836.
„Jaká je nesympatická, tahle Sandová. Je to vůbec žena? Skoro o tom pochybuji.“
Chopin narážel na to, že Sandová se strojila jako muž, kouřila cigarety a její mluva byla ostrá. Chopin její pozvání na venkovské letní sídlo Nohant odmítl. Avšak v létě r. 1838 už byli milenci.
Zima na Mallorce
V říjnu 1838 se milenci rozhodli strávit zimu na Mallorce. Chopin zde zamýšlel dokončit cyklus 24 preludií a George pracovala na románu.
Zima na Mallorce ovšem znamenala ustavičné deště a Chopin brzy onemocněl a vykašlával krev. Vesničané se nemocného tuberkulózou báli k smrti. Na ostrově Mallorca toužili milenci najít středomořský ráj. Místo toho našli konzervativní obyvatele, kteří nesezdaný pár neschvalovali, navíc žena byla vdaná a nosila kalhoty.
Nakonec našli útočiště v opuštěném klášteře Valdemosa, kde si pronajali tři cely. Vlhké cely byly určeny pro mnichy zříkající se hříchů světa, nikoli pro milence na prázdninách. Chopin trávil většinu času na lůžku. Ve chvílích úlevy komponoval. George psala román a dopisy přátelům po nocích. Ve svém dopise píše:
„Jsme stále blíže jeden druhému a spatřujeme v tom čím dál větší štěstí.“
Chopinův stav se stále zhoršoval, a tak v únoru opustili ostrov a pluli do Marseille.
Hostem na Nohantě
Léto 1839 prožili společně na letním sídle Sandové na Nohantě. George z tohoto sídla učinila útulek Múz: malíř Delacroix zde měl ateliér, z Paříže sem přijížděl Liszt, Balzac, Heine a další. Chopin zde pravidelně trávil letní měsíce až do r. 1846.
„Jsou lidé, které život trýzní, ale také lidé, kteří se trýzní sami.“ Sandová
Umírání lásky
Vztah s George se kvůli konfliktům s dětmi začal ochlazovat. George svou dceru Solange i s jejím manželem sochařem Clésingerem vyhodila z domu. Clésinger ji totiž nevybíravým způsobem chtěl donutit, aby zatížila Nohant hypotékou. Když George odmítla, Chopin se postavil na stranu Solange, což George přimělo k definitivnímu konci vztahu.
Její poslední dopis napsaný 28. července 1847 končí:
„Sbohem, příteli, ať se rychle uzdravíte a já v to nyní doufám (mám k tomu i své důvody) a budu děkovat Bohu za toto podivné rozuzlení devítiletého výjimečného přátelství. – Napište mi někdy, jak se Vám daří. Je zbytečné vracet se někdy k ostatnímu.“
Vztah, který po úvodním milostném vzplanutí získal podobu důvěrného a inspirativního přátelství, skončil po devíti letech a ani jeden z aktérů nenašel sílu překonat nedorozumění.
Zdroje: Elizabeth Lundayová: Tajné životy slavných skladatelů ISBN 978-80-242-3195-2
André Maurois: Lélia neboli Život George Sandové
Mistři klasické hudby Chopin ISSN 1212-6160
