Článek
Amiše z Ameriky zná snad každý, ale znáte příběh a původ záhadných Hutteritů z Moravy? Málokdo tuší, že tato uzavřená náboženská komunita, známá dnes především z Kanady a Spojených států, má svůj původ právě na jižní Moravě v Hustopečích. Jejich historie, hodnoty a životní styl jsou fascinujícím příkladem náboženské oddanosti, sociálního inženýrství a přežití přes staletí pronásledování.
Hutterité, také nazývaní habáni, jsou potomky radikálních novokřtěnců, kteří se během šestnáctého století snažili žít podle přísných evangelijních principů. Jejich jméno pochází od Jakoba Huttera, který kolem roku 1530 založil první komunitu na území dnešních Hustopečí, kde se hutteritské společenství rozvíjelo na základě společného vlastnictví majetku a absolutního pacifismu. Tato komunita patřila k jedněm z mála, které se snažily často s velkým osobním rizikem realizovat ideál bratrství a sdílení.
Na Moravě si hutterité vybudovali poměrně prosperující společnost. V Hustopečích a okolí se věnovali vinařství, řemeslné výrobě, zejména keramice, která je dodnes známá jako habánská fajáns, a dalším řemeslným činnostem. Jejich sdílený majetek jim umožňoval efektivně hospodařit a jejich komunita fungovala na principech solidarity a vzájemné pomoci. Jejich život však nebyl jen nudným chodníkem pokorného života. Přes svou víru kladli veliký důraz na vzdělávání, a to i dětí.
Jakob Hutter byl kvůli svému náboženskému přesvědčení v roce 1536 zatčen a popraven. Jeho myšlenky však přežily a formovaly životy mnoha generací. Hutterité byli cílem pronásledování ze strany katolických i protestantských mocností. Po rekatolizaci Moravy v první polovině sedmnáctého století a vydání ediktu, který donutil hutterity konvertovat nebo odejít, museli opustit svou domovinu.
Následovalo dlouhé putování přes Slovensko, Rumunsko a Ukrajinu až nakonec v devatenáctém století vypluli do Severní Ameriky, kde si založili nové kolonie. Právě v USA a Kanadě dnes žije asi padesát tisíc hutteritů. Zachovali si své jazykové, kulturní a náboženské tradice v komunitách, které jsou soběstačné a organizované na principech společného vlastnictví. Na rozdíl od podobných náboženských skupin, jako jsou amišové, hutterité přijímají moderní technologie, což jim umožňuje úspěšně hospodařit a žít v moderním prostředí.
V posledních letech dochází i k oživení vztahů hutteritských komunit s jejich starou vlastí. Město Hustopeče symbolicky připomíná hutteritské kořeny. V roce 2013 zde proběhlo světové setkání zástupců hutteritů z mnoha zemí, kteří se sešli u Rajhradské studny připomínající první bratrský dvůr. Studna byla obnovena a je spojena s pamětní deskou. Setkání bylo nejen pietní akcí, ale i oslavou moudrosti tolerantního soužití a připomínkou, že nenávist a netolerance mohou vést k tragédiím, které postihly právě i hutterity.
Hutterité jsou živým dokladem toho, že i dnes lze najít společenství, které žije podle zásad solidarity a sdílení, aniž by utrpěla jejich víra či kulturní identita. Jejich příběh, začínající s Reformací a přežívající přes pronásledování, vykořenění i přesun na nový kontinent je připomínkou síly víry i odhodlání žít společně.
