Hlavní obsah
Příběhy

Anorexie? Kéž by. Já žeru celý den a nepřiberu ani gram, stěžuje si Aneta (16)

Foto: Freepik

Aneta (16) řeší problém, který jí ostatní kamarádky závidí – nemůže přibrat. Díky okolí se trápí.

Ať sní, co sní, váha se prostě nehne. Šestnáctiletá Aneta se cpe celý den, ale její figura je stále velmi hubená. Lidé ji podezírají z anorexie, rodiče s babičkou ji nutí víc jíst. Pro Anetu je to noční můra plná nepochopení a frustrace.

Článek

Každé rodinné setkání je pro Anetu divadlem. Babička ji nekompromisně nutí jíst víc, přisouvá další a další porce s věčnou otázkou: „Co si dáš teď, Anetko? Mám pro tebe skvělý čokoládový dortík!“ Aneta jí každou chvilku. Sní dokonce víc než její tatínek, ale výsledek je vždy stejný.

Rodiče jen ustaraně přikyvují. Anetino vysvětlení o rychlém metabolismu jim zní jako výmluva. Bojí se, že za její hubeností je něco vážnějšího. Dělají si starost, ačkoliv její táta je úplně to samé. Hubený, jí za dva, ale protože je muž, jeho spalování se prostě neřeší. U Anety je to však problém, který je třeba vyřešit.

Od závisti k odsouzení

Nejen rodina. Aneta se setkává s komentáři i od cizích lidí. „Ty máš ale štěstí, že můžeš jíst, co chceš, a jsi tak hubená!“ zní často s nádechem závisti. Kdo by nechtěl mít metabolismus, co spálí i babiččiny knedlíky bez následků?

Jenže hned vzápětí tón ztěžkne: „Jíš ty vůbec? Vypadáš, jako bys týden nejedla!“ Tyto narážky, často pronesené s dobrou radou nebo posměchem, dokážou Anetu ranit. Přestože si užívá kopu jídla a nemusí se upejpat, okolí z ní dělá labilní, psychicky nalomenou osobu s poruchou příjmu potravy.

Dar, nebo spíš prokletí?

Kde se bere ta nesrovnalost? Většinou za to může rychlý metabolismus. Aneta ho má prostě po tátovi – zdědila rychlou spalovací pec. Její tělo okamžitě přemění snědenou energii, ať už z čokolády nebo brambůrků, aniž by ji ukládalo do zásob. Zní to jako sen pro dietáře, ale pro Anetu je to prokletí. Je neustále pod drobnohledem, její volba jídla je souzena a její psychika zpochybňována.

Pro Anetu je to boj s tím, jak ji vidí okolí. Nechce být za „tu hubenou“. Chce, aby ji lidé vnímali jako normální holku.

Když jídlo není nepřítel, ale důkaz

Aneta se s tím učí žít, i když ji to občas sžírá. Ví, že její tělo funguje jinak. Vědomě přijímá, že se nemusí nikomu omlouvat za to, že jí s chutí. Když jí babička přisune další porci, jen se usměje. „Babi, nalož mi pořádně!“ A snaží se užívat si každý sousto, i když ví, že to na váze nic nezmění.

Pro ty, co ji obviňují z anorexie, by to byla jen těžko uvěřitelná realita. Aneta se sice nemůže radovat z nabraného kila, ale může se radovat z chuti jídla, které pro mnohé zůstává zakázaným ovocem.

Možná, až si lidé kolem uvědomí, že i problém hubenosti může být skutečné trápení, přestanou soudit a nechají Anetu i všechny podobné v klidu dojíst ten velký čokoládový dort.

A Aneta? Ta si prostě dál půjde svou cestou, bez výčitek, s plným břichem a upatlanou pusou od milované čokolády s oříšky.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz