Článek
Gabriela se probudila ve čtyři ráno s pocitem, že něco není v pořádku. Opatrně se dotkla tváře a ucítila úlevu. Noční make-up byl stále na místě. Lehký základ, trocha korektoru pod očima, jemně zvýrazněné řasy. Nic moc, jen tolik, aby nevypadala obyčejně, jak sama říkala.
Vedle ní klidně spal Roman
Už dva roky spolu chodili a nikdy ji neviděl bez make-upu. Nikdy. Ani ráno po probuzení, ani večer před spaním, ani když byla nemocná.
Gabriela si vybudovala dokonalý systém
Ranní rituál začínal v půl páté, aby stihla celou proměnu před tím, než se Roman probudí. Večer si odcházela „umýt zuby“ a místo toho si nanesla svůj noční make-up.
„Musím být perfektní,“ šeptala si každé ráno do zrcadla při nanášení základu. „Jinak mě opustí.“
Její koupelna vypadala jako profesionální kosmetický ateliér. Police se prohýbaly pod tíhou paletek, štětců, primerů, sér, korektorů. Měla make-up na každou příležitost: denní, večerní, sportovní, noční. Dokonce i voděodolný na plavání, protože co kdyby se Roman rozhodl pro spontánní výlet k vodě.
Přes den nosila výrazné líčení
Konturování, které jí úplně změnilo tvář, falešné umělé řasy, dokonale vymodelované rty. Cítila se jako herečka hrající roli té nejkrásnější verze sebe sama. Lidé ji chválili, jak skvěle vypadá, a Roman ji často objal se slovy: „Mám tu nejkrásnější ženu pod sluncem.“
Ale s každým komplimentem rostla i panika. Co kdyby věděl, jak vypadá doopravdy? Co kdyby viděl její pupínky, tmavé kruhy pod očima, její nos, který jí připadal moc velký, rty příliš tenké, řasy příliš krátké?
Jednou večer, když si nanášela noční makeup, se zastavila a dlouho se dívala do zrcadla. „Co to dělám?“ zašeptala. Ale pak si vzpomněla na expřítele, který jí kdysi řekl, že ráno vypadá „jako zombie“, a ruka jí automaticky sáhla po korektoru.
Gabriela si vytvořila vlastní vězení z make-upu a strachu
Přátelé jí říkali, že je krásná i bez make-upu, ale ona jim nevěřila. „Oni to říkají jen tak,“ myslela si. „Roman by to neřekl. Roman by odešel. Určitě.“
Jednou Roman navrhl, že by mohli jet na víkend do hor. „Jen tak, bez plánů, bez hotelu, bez všeho. Prostě být spolu a užít si noc pod širákem.“
Gabriela se usmála, ale srdce jí bušilo strachem. „To zní krásně, ale já… já potřebuju svou rutinu.“
„Jakou rutinu?“ zeptal se Roman něžně.
A v tu chvíli Gabriele došlo, že žije život, který není její. Že miluje muže, ale nebyla s ním nikdy opravdu ona sama. Že se každý den skrývá za maskou, která ji ochraňuje, ale zároveň jí brání být šťastná.
„Bez koupelny nejsem člověk,“ smála se. „Tohle není dar od přírody, to je dřina!“
Roman se na ni podíval a začal se smát: „Gabčo, já vím, že tajně chodíš do koupelny se líčit. Jednou mi to nedalo a špízloval jsem tě. A musím uznat, že mě mrzí, že přede mnou schováváš tak hezkou tvář. Co kdyby si dneska tu masku, to břímě, sundala?“
Gabriela na něj zírala, po delší odmlce ho jen objala a rozplakala se. Vyprávěla mu, co se jí stalo s bývalým přítelem a jak se bála toho, že přijde i o něj. A to by nezvládla, protože ho miluje.
Víkend oba strávili v Krušných horách, pod širákem. Ráno se Roman probral dříve a kochal se přirozenou tváří Gabči, která sladce spala, konečně bez strachu a bez nočního make upu.
