Článek
Černý pátek potrápil nejen hlavní město, ale i Liberec, Hradec Králové, Ústí nad Labem či Kolín. Městská džungle se snesla do bezproudí. Nejdřív šok, pak panika a nakonec… uvědomění. Některá města se během několika sekund proměnila v místa, kde platila jen dávná pravidla přežití.
Jako energetik s více než desetiletou praxí musím říct: Divím se, že k tomu došlo až teď. Roky jsme čekali, kdy ta přetížená síť povolí. Každé léto jsme se obávali toho dne, kdy solární panely na střechách vyrobí tolik elektřiny, že to síť už neunese. A je to tu?
Solární panely: Požehnání, nebo prokletí?
Místo tašek na střechách má dnes většina lidí fotovoltaiku. Krásná myšlenka, jenže kdy svítí slunce nejvíc? V létě, kdy už tak výroba elektřiny jede naplno. Tisíce domácností pouští přebytky do sítě současně. Kdo nemá baterii, přemýšlí každý den: „Co vše pustit, nabít, aby o tu vyrobenou elektřinu nepřišel,“
Jenže síť to ničí. Představte si vodovodní potrubí, do kterého najednou všichni sousedé začnou pumpovat vodu zpět. Dlouho to nevydrží. A my se pak divíme, že jednoho dne spadne?
Totální elektrizace je cesta do pekel
Máme MHD na elektřinu. EU chce auta na elektřinu. Vaříme na elektřinu – na plyn už jen menší část obyvatel. Pracujeme na počítačích, s elektronikou na všechno možné. Platíme online, objednáváme online… a pak zíráme, co budeme dělat?
Peníze v peněžence jsou pro mnohé přežitek. Ale co kdyby ta síť spadla úplně? Nastal by šílený chaos, rabování – prostě to, na co se tak rádi díváme v postapokalyptických snímcích slavných režisérů. Jenže tady by to byla realita.
Kdy jsme ztratili zdravý rozum?
Naše generace mnohdy vyrůstala v tom mít záložní zdroje. Malá plynová bomba a vařič pro případ, že by vypadl proud. Svíčky a baterky na svícení, zásoba jídla, ze kterého se dá uvařit kdykoliv cokoliv a nemusí to být v lednici či mrazáku. Náhradní kanystr s benzínem do auta, prostě krizové zásoby.
Kdo je v téhle době má? V bytech asi nikdo, v domech? Možná starší generace a spíš na vesnicích. Zbytek spoléhá na to, že elektřina bude vždycky. Jenže nebude.
Včerejší realita: Pád do středověku za pár sekund
Zkuste si koupit rohlík bez elektřiny. Máte na účtu miliony? Super. Ale jen na displeji, který je černý jako noc. Bez elektřiny bankomat nic nevydá, platební terminál je němý a kasy v obchodech nefungují. Najednou se zjistilo, že fyzická hotovost, ta otravná, nemoderní věc, je králem.
Cesta domů metrem? Tramvaj? Elektrická koloběžka? Všechno mrtvé, pokud to nemá baterky. Zatímco majitelé elektromobilů řešili, kde najít fungující dobíjecí stanici, dinosauři se spalovacími motory si vesele projížděli prázdnými ulicemi bez semaforů.
Váš supermoderní telefon je super, dokud má baterii a signál. Když obojí vypadlo, najednou jste se vrátili do pravěku. Zjistili jste, že číslo na maminku nemáte nikde napsané a jediný způsob, jak se spojit, je zakřičet přes ulici.
Varovný signál, který ignorujeme
Včerejší blackout v Praze nebyla jen technická porucha. Byl to varovný signál. Nemůžeme věčně doufat v to, že vše půjde hladce, když jsme většinu věcí postavili na jediném sloupu – elektřině.
Naše chytrá města jsou jen tak chytrá, jak dovoluje elektřina. Naše pokročilá společnost je jen tak pokročilá, jak funguje infrastruktura. A ta infrastruktura je už na hraně svých možností.
Co si z toho vzít? Že skutečný pokrok není v tom, jak rychle dokážeme vytvořit závislost na technologiích, ale v tom, jak dokážeme fungovat i bez nich. Že občas není od věci mít v peněžence pár mincí, v garáži auto, které nepotřebuje dobíjet, a v hlavě mapu, která nezávisí na GPS.
A že možná, jen možná, by bylo dobré si připravit ty krizové zásoby. Protože, jak jsme se včera přesvědčili, pánem jeskyně není ten s nejnovějšími technologiemi, ale ten, kdo má svíčky, hořák a zápalky.
Takže až příště budete kritizovat souseda se starým nafťákem a generátorem ve sklepě, vzpomeňte si na včerejšek. Možná, že ten „blázen“ je jen o krok napřed v přípravě na další test reality.
Zdroj: Novinky.cz
