Článek
Dva roky jste se nevyspali. Každé ráno budík, který nezvoní, ale piští. Večer usínáte u pohádky, místo u dobré knížky. Každá vaše myšlenka se točí kolem těch, pro které byste dýchali – vašich dětí. Milujete je nade vše, ale zároveň víte, že občas je potřeba vypnout.
A pak to konečně klapne
Babička hlídá, děda slíbil, že se postará. Koupíte si letenky do vysněné destinace, kde jediné pištění, které chcete slyšet, je zpěv tropických ptáků.
Po hektických přípravách a posledním objetí nasedáte do letadla. Cítíte tu úlevu, ten příslib dvou týdnů absolutního ticha, klidu a dospělých rozhovorů. A pak se to stane. Jen co se odlepíte od země, začne to. Vřískot. Ne, to není pláč. To je vřískot. A je blíž, než byste si přáli.
Otočíte se a vidíte to
Malé stvoření, které zjevně bere z letu jen to nejhorší a které s gustem drtí vaše sny o klidu. A jeho rodiče? Ti se buď tváří, že slyší jemnou melodii, nebo jsou zjevně tak bezradní, že jen pasivně přihlížejí, jak se jejich potomek mění v rušičku.
Vaše srdce se propadá. Ty měsíce těšení. Ty tisíce, co jste za ten klid zaplatili. Všechno je to rázem pryč. Pryč s každým decibelem, který vám drtí ušní bubínky.
A tak sedíte, neschopni cokoli dělat
Zkusíte sluchátka, ale dětský křik je jako laser – projde vším. Zkoušíte hluboké dýchání, ale vztek stoupá. Copak ti lidé nevidí, že to jejich dítě ruší celé letadlo? Copak je jim to jedno? Není v tom alespoň špetka ohleduplnosti?
Tohle není o tom, že byste neměli rádi děti. Vždyť máte vlastní. Právě proto víte, jaké to je. A právě proto jste se rozhodli pro těžké, ale logické řešení – nechat je doma. Abyste si odpočinuli vy, ale hlavně abyste nepokazili cestu nikomu jinému. Protože cestovat s malým dítětem, které nedokáže pochopit, proč nemůže pět hodin běhat uličkou a kopat do sedaček, je výzva.
A ne každý rodič je na ni připraven, nebo se s ní umí poprat tak, aby to neovlivňovalo všechny kolem.
A tak se ptám: Kdo je tady sobec a kdo oběť?
Jsou to ti, kteří si zaplatili za relativní klid a pohodu, nebo rodiče, kteří se vydávají na dlouhé lety s miminky, aniž by měli plán B, C a D pro případ, že se jejich ratolest rozhodne ozvučit celou kabinu?
Je na rodičích, aby své děti na let připravili a aktivně se snažili minimalizovat obtěžování, nebo je na nás ostatních, abychom prostě chápali a tiše trpěli?
Pojďme o tom mluvit
Protože ať už patříte do tábora rodičů, kteří s dětmi cestují, nebo do tábora těch, co je raději nechají doma, jedno je jasné: klid v letadle se stává vzácným zbožím. Dětský pláč je často jen vrchol celého problému – jak zvládáme ohleduplnost v uzavřeném prostoru.
