Článek
Stojíme ve frontě, pospícháme, a někdo se vmáčkne před nás. Denně se to děje v obchodech po celé zemi. Většinou to vyvolá jen nevrlé pohledy, občas konfrontaci. Ale co když si situaci vyložíme špatně? Co když za navenek banálním konfliktem stojí mnohem hlubší příběh?
Když život převáží maličkosti
Není to tak dávno, co jsem zažila něco, co navždy změnilo můj pohled na tyto každodenní situace. Patřím spíše k těm, kteří ostatní pustí před sebe, ale co se mi stalo před osmi lety, bylo skutečně hrozné.
Celý den jsem jezdila po schůzkách, abych nemyslela na to, co se blíží. Byl to náročný půl rok - táta z ničeho nic vážně onemocněl a doktoři nám na rovinu řekli, že bude štěstí, když se dožije Vánoc. Byl první advent, a já zaháněla chmury v práci. Nechtěla jsem sedět v kanceláři, to bych myslela jen na to nejhorší.
Když jsem odjížděla z poslední schůzky, stavila jsem se v obchodě. Abych si koupila něco na vaření, i když jsem se do jídla musela nutit. Někdo si za mě ve frontě u kasy dal košík. Moc jsem se tomu nevěnovala, volala mi máma, že je zle. Tátu odváží zase rychlá.
V zajetí emocí
Viděla jsem před sebou dva lidi, měli malý nákup – vánoční dárky na pokladním páse. Dívala jsem se na ně a v hlavě mi běželo: „Tyhle Vánoce mě nečekají dárky a hodování, ale smutek.“ Nechtěla jsem je obtěžovat, kazit jim den. A tak jsem se rozhodla, že vydržím. Těch pár minut navíc mi nepomůžou, jsem o 80 kilometrů dál než nemocnice. Když v tom na mě začal hulákat chlap za mnou, že jsem ho předběhla.
V duchu jsem si říkala, jako vážně? Já? Otočila jsem se na něj s pohledem vraha a bez servítek na něj spustila: „Vážně budete na mě něco takového zkoušet? Stojím tu celou dobu a nepředbíhám, i když mi umírá právě otec v nemocnici.“
Nezmohl se na nic. Vypadalo to, že se urazil. Paní u kasy se rozbrečela a řekla, že jsem právě na řadě.
Nečekaná lidskost v těžké chvíli
Když jsem zaplatila, stalo se něco, co jsem vůbec nečekala. Pokladní vyšla zpoza pultu a beze slov mě objala. Bylo to gesto, které nepotřebovalo žádné vysvětlení. Cizí člověk, který mi v tu chvíli dal více pochopení než mnozí blízcí.
S nákupem jsem pak pelášila do auta, kde jsem se konečně sesypala. Slzy, které jsem celý den držela na uzdě, našly cestu ven. Seděla jsem tam a nebyla schopna ani nastartovat. Brzy nato zazvonil telefon. Volali z nemocnice, že to tatínek nezvládl.
Poučení pro všechny
Pokud rádi předbíháte ve frontách, myslete na to, že třeba právě před vámi je člověk, který by na to předbíhání měl i právo, ale i tak se chová slušně. Nikdy nevíme, co druhý právě prožívá, s jakým břemenem se potýká.
Možná stačí někdy více trpělivosti a méně předsudků. Neposuzujme lidi kolem nás jen podle krátkého momentu, který s nimi sdílíme. Za každým člověkem stojí příběh, o kterém nemáme ani tušení.
Frontová nedorozumění jsou jen malou epizodou v našem životě. Ale způsob, jakým je řešíme, může o nás prozradit více, než by se na první pohled zdálo.
