Článek
Michala nebyla až tak špatná zaměstnankyně, co se čísel týče. Brala přesčasy, nikdy neodmítla pohotovost, vždy dodala výsledky včas. Jenže to byl jen povrch. Pod ním se skrývala žena, kterou nikdo v týmu doopravdy nechtěl.
Byla ostrá na klienty, věčně šířila drby a nikdy nikomu nepomohla. Empatii byste u ní hledali marně a týmová práce? To bylo slovní spojení, které v jejím slovníku chybělo.
Roky se snažila dostat na vedoucí pozici
Papírově pro to měla všechny předpoklady, ale pokaždé, když přišlo na lámání chleba, získal povýšení někdo jiný. „Jsou to osobní sympatie,“ stěžovala si často kolegyním nad kávou. „Vždycky vyberou někoho, kdo je oblíbenější, i když nemá takové výsledky.“
Nikdo jí neměl odvahu říct pravdu, že vedoucí pracovník musí umět pracovat s lidmi, ne jen s tabulkami.
Změna vedení jí dodala šanci
Když přišel nový ředitel Milan, rozhodla se Michala vyměnit strategii. Na první poradě si vyzývavě rozepnula vrchní knoflíček halenky a po jejím skončení ho „náhodou“ zastavila na chodbě.
„Ráda bych vám někdy ukázala, jak funguje naše oddělení zevnitř,“ nabídla s úsměvem, který se snažil být profesionální, ale nepřehlédnutelně koketní.
Netrvalo dlouho a začali si spolu
Michala se tím vůbec netajila. Naopak, jako by chtěla, aby to všichni věděli. „Podívejte se,“ chlubila se v kuchyňce chatem s Milanem.
„Víš vůbec, že je ženatý a má tři děti?“ zeptala se jí tehdy Petra, naše účetní.
Vyměnili jsme si pohledy
Milanovu ženu jsme poznali na firemním akci. Byla to krásná, inteligentní žena s laskavýma očima. Co mohlo přimět takovou ženu, aby tolerovala milenku svého muže, dokonce jí hlídala psa? Nedávalo to smysl.
Brzy se vypsala nová vedoucí pozice
Pak přišel den, kdy firma zveřejnila novou vedoucí pozici, na to přesně Michala čekala. „Tentokrát je to jasné,“ prohodila sebevědomě ke kolegyni u vedlejšího stolu. „Milan mi to slíbil.“
Aneta, zkušená manažerka, která měla na starosti finální výběr, si Michalu zavolala do své kanceláře po prvním kole pohovorů. Nikdo neslyšel, co přesně jí řekla, ale když Michala vyšla ven, její tvář byla rudá vzteky.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se jí, když jsem ji potkala na chodbě.
„Ta kráva…“ zasyčela Michala. „Řekla mi, že ‚lidi jako já v jejím týmu nechce. Že potřebuje někoho, kdo skutečně spolupracuje, ne jen využívá ostatní. Prý jí je jedno, s kým spím. Dokonce se mi vysmála, že jsem naivní, když si myslím, že mi to pomůže.“
Její ego tu prohru neuneslo
O týden později si Michala vybrala nevyčerpanou dovolenou a už se nevrátila. Poslala jen strohý e-mail s výpovědí. Protože se všem ulevilo, nikdo neřešil výpovědní dobu a pracovní poměr byl ukončen okamžitě.
Spravedlnost vyhrála nad vypočítavostí
I když se cesta přes postel může zdát jako skvělé řešení pro kariérní postup, tenhle příběh ukazuje, jak krátkozraká taková strategie je. Díky bohu za lidi jako Aneta, kteří se nenechají zahnat do kouta a jednají selským rozumem.
Schopnosti, charakter a týmový duch by měl vždy vyhrát nad vypočítavostí a intrikami. Ale je to v posledních letech vzácné, že?
