Článek
Po roce zase sedím v hospůdce a po poctivém knedlo vepřo zelo si vychutnávám jedno malé pivo. Dobře vychlazené, jak má být – a ten pocit? Jako by se svět na chvíli zastavil. Jenže tu příjemnou náladu mi naruší hlasitý rozhovor číšníků u výčepu. Něčemu se smějí a zároveň u toho nadávají jak špačci. Nastražím uši a trpělivě poslouchám, co se to tam vlastně řeší.
„Ty jsi to viděl?“ ptá se jeden. „Ten nový návrh zákona, co koluje po internetu! Prej chtějí omezit alkohol, protože škodí zdraví!“
„Jo, to jsem četl,“ odpovídá druhý a utírá orosenou sklenici. „Ale největší perlička přišla potom - nějaký vtipálek navrhl, že když už jsme u těch zákazů, měli bychom rovnou zakázat stres, protože ten je mnohem nebezpečnější než chlast.“
Nemůžu si pomoct a musím se usmát. Jak absurdní! Ale když nad tím přemýšlím, vlastně to dává svým způsobem smysl. Pokaždé když jdu k doktorovi s jakýmkoliv problémem, slyším to samé: „To víte, hodně stresu zdraví nepřidá.“ Bolesti hlavy? Stres. Žaludeční vředy? Stres. Ekzém? Určitě psychosomatika - takže stres. Vysoký tlak? No, to je přece jasné - stres!
Číšníci pokračují a já dál poslouchám.
„Představ si to!“ chechtá se ten mladší. „Na tiskové konferenci ministr zdravotnictví vážným hlasem oznamuje: ‚Od zítřka platí úplný zákaz stresu na území České republiky! A tímto také oznamuji ukončení mé vlády, protože být ministrem a nestresovat se je fyzikálně nemožné.‘“
V tu chvíli prskám pivo smíchy a číšníci se otáčejí mým směrem. Musím uznat, že je to brilantní myšlenka. Takový zákon by zlikvidoval celou vládu jediným škrtem pera! Všichni úředníci, politici, manažeři by museli okamžitě složit funkce, protože jejich pozice jsou ze své podstaty neslučitelné se životem bez stresu.
A my ostatní? No, najednou bychom neměli důvod chlastat nebo kouřit. Vždyť to přece děláme hlavně proto, abychom se zbavili stresu, ne? „Dám si panáka, byl to pekelný den“ - taková věta by se stala přiznáním k trestnému činu!
Dopíjím své pivo a v duchu si představuji protistresové hlídky, které by jako policajti měřili hladinu kortizolu namísto alkoholu v dechu. „Občanko, vy vypadáte nějak ustaraně. Lehněte si!“ A pak by následovala pokuta za překročení limitu stresu, protože délka úsměvu neměla správné rozpětí.
Možná že ten nápad není tak špatný. Místo léčení následků bychom mohli řešit příčinu. Jenže kdo by pak řídil tuhle zemi, když je politika synonymem pro stres? Asi by nám zbyli jen učitelé jógy a chovatelé koček – a ti občas fungují na úplně jiné vlně.
Usměju se pro sebe, zaplatím a odcházím. Venku potkávám zamračeného pána v obleku, který zuřivě mluví do telefonu. Poklepávám mu na rameno a s vážnou tváří říkám: „Pozor, pane, porušujete zákon o zákazu stresu!“ Jeho nechápavý výraz je tou nejlepší tečkou za mým pivním filozofováním.
PS: Neberte život a všechno kolem příliš vážně, přece těm nahoře neuděláte radost.
