Článek
Naše vesnice nikdy nebyla místem, kde by se toho moc dělo. Malé společenství, kde se každý zná, kde se život odpradávna řídil tradicemi a vzájemným respektem. A právě v takovém prostředí se odehrál příběh, který navždy změnil pohled místních na křehkost lidského života.
David byl typický venkovský kluk. Pracovitý, spolehlivý a s otevřeným srdcem. Od základní školy chodil s Anetou, která byla jeho první a zdánlivě i jedinou láskou. Jejich vztah byl něco výjimečného. Poznali se jako děti, dospívali spolu a všichni je už brali jako samozřejmost.
Jenže život není filmová romance. Jednoho dne přišel zlom. Aneta se rozhodla jejich vztah ukončit. Pro Davida to byla devastující zpráva. Nedokázal pochopit, že něco, co mu připadalo jako navždy, může tak rychle být pryč.
Začalo dlouhé období marných pokusů o záchranu vztahu. David jí posílal dopisy, květiny, vzkazoval jí něco po společných kamarádech. Maminka Anety jej vždy mile, ale důrazně vyprovodila s tím, že jejich láska je u konce.
Ale David byl tvrdohlavý. Nedokázal přijmout, že láska, která pro něj byla vším, může jen tak skončit. Jeho posedlost začínala dostávat nebezpečné rozměry. Pravidelné telefonáty, neohlášené návštěvy, dárky na vrátnici jejího pracoviště.
Ten den začal jako každý jiný. David jel autem z práce, v ruce mobil. V době, kdy handsfree ještě nebylo samozřejmostí. Rozhodl se Anetě zavolat. Nečekal, že tento hovor změní všechno.
Hovor byl krátký. Aneta mu jasně a nekompromisně vysvětlovala, že mezi nimi definitivně končí. V pozadí byl slyšet rachot motoru, občas zvuk zatáčející se silnice a brzdy.
Pak přišel osudový okamžik.
Uprostřed hovoru mohutná rána. Praskání plechu, kov se deformuje, něco naráží do tvrdého povrchu. A pak tíživé ticho.
David nevybral ostrou zatáčku. Automobil narazil přímo do mohutného stromu u silnice. Náraz byl tak silný, že smrt přišla okamžitě.
Aneta se zhroutila. Slyšela jeho poslední slova, dech, ten šílený náraz. Musela vyhledat psychologickou pomoc, aby se s tím vyrovnala. Vyčítala si, že poslední slova, která slyšel, byla plná zloby. A to si nezasloužil.
Nehoda ovlivnila nás všechny, začali jsme auto vnímat jinak. Ani nás nenapadlo se během řízení věnovat něčemu jinému než samotnému řízení. Aneta se s tím po čase smířila, ale už nebyla tak veselá jako dřív.
