Článek
Od chvíle, kdy se Elena narodila, byl můj svět úplně jiný. Otec se k ní nikdy nehlásil, zmizel mi ze života dříve, než jsem stihla říct, že čekáme dítě. Byla jsem na všechno sama. Ale nevadilo mi to. Elena byla moje všechno.
Obětovala jsem své sny, svou kariéru, přátelství i sex. Ale nebylo to obětování, byla to láska. Ta nejčistší, nejhlubší láska, jakou matka může cítit.
Stejný scénář, dokola
Léta plynula a já jsem se pokusila najít někoho, kdo by mohl být součástí našeho života. Ale vždycky to dopadlo stejně. Vztah se na začátku vyvíjel krásně, pak se muž seznámil s Elenou a po čase… odešel. Vždycky s tou samou frází: „Tvoje dcera je spratek. Dělá jen problémy.“
Pokaždé jsem se rozzuřila. Obvinila jsem je ze lži, z neschopnosti pochopit citlivé dítě. Bránila jsem svou dceru jako lvice svá mláďata.
A já jí věřila. Slepě, bezvýhradně, naprosto.
Jirka a odhalení pravdy
Pak jsem potkala Jirku. Byl to muž po rozvodu, citlivý, chápavý, trpělivý. Těšila jsem se na den, kdy se konečně setkají s Elenou.
Pamatuji si ten den do posledního detailu. Pečlivě jsem uklízela byt a pak jsem šla za Elenou do pokojíčku. Když jsem viděla, jak si Elena obléká jen sportovní podprsenku a krátké kraťasy, zeptala jsem se: „To myslíš vážně?“
Podívala se na mě s drzým úsměvem: „Mami, tohle je trendy. Nešil!“
Jirka dorazil s dvěma kytkami a bonboniérou s čokoládami, které Elena milovala. Když ji je galantně předal, Elena je vzala, ani nepoděkovala, jen se na něj důkladně podívala a odešla do pokojíčku. Cítila jsem se trapně.
Postupné prozření
Jirka začal chodit domů pravidelně. Ale čím víc času u nás trávil, tím víc jsem si všímala něčeho divného. Elena se chovala divně. Pohybovala se příliš okázale, dotýkala se ho při každé příležitosti, smála se na jeho vtipy tak přehnaně, že mi to začalo připadat nepřirozené. A nejhorší bylo, že to dělala přímo přede mnou.
Jirka se odtahoval, ale neřekl ani slovo.
Nevěřila jsem svým očím! Nedalo mi to, a když Elena odešla pryč, zeptala jsem se Jirky, jak vnímá její chování, že mě to nepřijde normální.
„Lásko,“ řekl pomalu, „mně to také přišlo za hranou, ale nechtěl jsem dělat vlny.“
V tu chvíli jsem věděla, že se nemýlím. Ale stále jsem si nechtěla připustit, co to znamená.
Hořká pravda
Svěřila jsem se své matce. Očekávala jsem, že mě uklidní. Místo toho se na mě podívala s výrazem, který jsem nikdy neviděla.
„To, co mi teď vyprávíš o Jirkovi… už se to stalo. Několikrát. Pamatuješ si Tomáše? Toho učitele? Elena ti tehdy vyprávěla, že se na ni díval divně, že na ni pořád sahal. Tomáš mě kontaktoval. Řekl mi, že si Elena vymýšlí. Ale ty jsi mu nevěřila.“
Vzpomínky se mi vracely jako lavina. Tomáš, Pavel, Martin, David… Všichni odešli se stejnou frází. Všichni mluvili o problémech s Elenou. A já jsem všechny obvinila ze lži.
Díky tomu jsem přišla na něco, co mi mělo dojít dávno - Elena stála za každým mým rozchodem.
Studená sprcha poznání
Sedávala jsem v kuchyni a vzpomínala. Jak Elena jako malá vymýšlela příběhy o tom, jak se na ni muži dívali divně. Jak jí omylem něco padalo, když měla krátkou sukni. Jak se jim postavila na nohu v botách na podpatku.
A já jsem jí věřila. Každé slovo, každou slzu, každou stížnost.
Ale ubližovala. Léta mě systematicky izolovala od všech mužů, kteří se mohli stát součástí našeho života. Okatě, promyšleně, bezohledně. A já jsem jí to dovolila.
Nejhorší není samo poznání
Nejhorší je uvědomit si, kolik let jsem promarnila. Kolik lidí jsem zranila svými obviněními. Kolik příležitostí na štěstí jsem si nechala vzít. Dcera, pro kterou jsem obětovala všechno, mi zničila to, co jsem si tak přála. A já jsem jí to dovolila. Dokonce jsem jí v tom pomáhala.
Nevím, co mám dělat s tímto poznáním. Jak se podívat do očí člověku, kterému jsem věřila více než sobě samé, a který mě systematicky ničil?
Elena je téměř dospělá, ale já mám před sebou trosky vztahů, osamělost, kterou jsem si sama vytvořila tím, že jsem nevěřila nikomu jinému než své dceři.
Možná je nejhorší na celé této situaci to, že i když už vím pravdu, stále ji miluju. A možná právě proto je ta bolest tak nesnesitelná. Nicméně Jirku si vzít nenechám, tenhle chlap si to nezaslouží.
