Článek
Sociální sítě se staly úrodnou půdou pro fenomén „rádoby specialistů“. Ať už jde o správu sociálních sítí, tvorbu webů, grafiku nebo marketingové kampaně, denně se setkáváme s nabídkami, které slibují hory doly za minimální úsilí a ještě menší cenu.
Realita je ale často drsná – po zaplacení zálohy a týdnech marného čekání klienti zjišťují, že byli podvedeni. Jejich projekt stojí, peníze zmizely a dotyčný „specialista“ se vypařil z internetu.
Kde se bere to nekonečné sebevědomí?
U lidí, kteří po pár hodinách sledování tutoriálů na YouTube nebo po absolvování víkendového kurzu začnou nabízet své „profesionální“ služby, je to zarážející.
Může za to nedostatečné povědomí o náročnosti daného oboru, nebo čistá arogance. Zatímco v řemeslech je nutná praxe, učení a certifikace, digitální svět se zdá být divokým západem, kde si každý může hrát na cokoliv.
Chybí nám zde systém, který by odfiltroval skutečné odborníky od těch, kteří si na ně pouze hrají.
Je řešením formální vzdělání?
Ani vzdělání není záruka. Mnoho z nás má výuční list, maturitu či titul v oborech, ale realita trhu se neustále mění. To, že máte „papír“, neznamená, že jste aktuálně fundovaní v každém aspektu svého oboru.
Příklad z finančního sektoru
V posledních letech zde funguje systém povinného ročního přezkoušení v rozsahu 15 hodin. Kdo ho neabsolvuje, nesmí činnost vykonávat. První rok to výrazně zredukovalo počet lidí, například v pojišťovnictví.
Jenže jsme Češi, a tak velké firmy začaly systém obcházet stylem „ty jsi tu jako asistentka, smlouvy budeš psát přes kolegu, který to podepíše“.
Osobně mám školu na marketing, propagaci a vývoj webových stránek, ale celý život jsem obchodník. I když mám papír, že jsem tedy „profík“, rozhodně bych teď někomu nešla udělat web a tvářila se, jak jsem na to fundovaná.
Musela bych se znovu řádně proškolit, až pak bych si na to zase věřila. Nemám ráda krabicové či šablonové řešení, které často rádoby profíci používají pro svou tvorbu. A o kódování či pravidlech neví nic.
Chtělo by to chránit spotřebitele
Měli bychom zavést certifikace nebo povinná přezkoušení pro digitální profesionály. Jenže, kdo by je měl garantovat správnost a zajišťovat kontrolu? Aby to opět neskončilo obcházením pravidel.
Alternativou je, aby sami klienti byli obezřetnější a investovali svůj čas a peníze do prověřených odborníků s jasnými referencemi.
Už jste se někdy spálili se super nabídkou z internetu? O kolik jste přišli peněz a za co?
