Článek
Viktor stál před zrcadlem a upravoval si kravatu. Měl na sobě svůj jediný oblek, který si pořídil před třemi měsíci, když nastupoval do své nové role pojišťovacího poradce. Tehdy mu připadal jako vstupenka do lepšího života. Teď už na něm byly znát známky častého nošení.
Na stole vedle něj ležela hromada neotevřených obálek. Účty za nájem, elektřinu, splátky půjčky. Raději je odsunul stranou a zašeptal si pro sebe, že dneska to určitě vyjde.
Každodenní realita
Nasedl do svého starého auto a modlil se, aby ještě nějakou dobu vydrželo. Auto protestovalo známým zvukem, než motor naskočil. Tohle auto bylo jeho věrným společníkem už sedm let a nemohl si dovolit ho vyměnit. Při pohledu na tachometr si vzpomněl na sliby nadřízených o vysokých výdělcích a luxusních služebních vozech.
Sedmdesát tisíc měsíčně. Ta částka mu zněla v hlavě jako rajská hudba. Konečně by mohl splatit dluhy, které se na něj nabalily po té nešťastné investici do kryptoměn. Jenže realita byla jiná.
„Hlavně nos oblek, ať to vypadá, že se ti daří!“ řekl Viktorům šéf. To, že na schůzku jede starým obouchaným autem, ho nezajímalo. A to ho lákali na služební auto, notebook a mobil. I ten mobil si nakonec musel vyřešit sám.
Honba za klienty
Vytáhl telefon a zkontroloval zprávy. Deset nových odmítnutí na jeho nabídku nezávazného setkání u kávy. Včera večer rozeslal přes padesát zpráv všem známým i vzdáleným příbuzným. Už mu bylo trapné, kolikrát denně někoho oslovoval.
První schůzka dne byla s bývalou spolužačkou ze střední. Seděli v kavárně a Viktor se snažil znít profesionálně, když mluvil o finančním zabezpečení a pojistných produktech. Přitom v peněžence měl poslední dvě stovky na kávu pro potenciální klienty na tento týden.
Morální dilema
Večer se vracel domů s podepsanou smlouvou. Měl by cítit radost, ale místo toho se mu svíral žaludek. Věděl, že Martina pojištění nepotřebuje. Ale provize… ty peníze nutně potřeboval.
Týdny ubíhaly a Viktor uzavíral další a další smlouvy. Některé pomocí manipulace, jiné díky tlaku na city. Provize chodily a on začal splácet dluhy.
Krach iluzí
Pak přišel první telefonát od nespokojeného klienta. Během jednoho měsíce mu zrušili smlouvy tři klienti. A jak to v pojišťovnictví chodí - s každou zrušenou smlouvou musel vracet provizi. Peníze, které už dávno utratil za splátky dluhů.
Nový začátek
Po pěti měsících seděl Viktor znovu před zrcadlem. Tentokrát si sundával kravatu. Na stole ležela výpověď z pojišťovny a nová pracovní smlouva na pozici skladníka. Plat byl poloviční oproti slibovaným částkám, ale byl jistý. A to potřeboval.
O dva roky později
Viktor má sice menší příjem než mu slibovala pojišťovna, ale dluhy už má splacené, a dokonce už šetří na první dovolenou s novou přítelkyní. Je pro něj hlavní to, že se může ráno podívat do zrcadla, aniž by se musel za sebe stydět.
Nedávno mu zavolal bývalý kolega z pojišťovny s nabídkou skvělé příležitosti v oblasti realit, jen se usmál a zavěsil. Některé lekce stačí zažít jednou.
