Článek
Mám kamarádku, která je živoucím důkazem toho, že někdy je nejlepší taktika nechat druhé, aby si mysleli, že jste hloupější, než skutečně jste.
Petra je dokonalá blondýna. Dlouhé zlaté vlasy, které by jí záviděly influencerky na Instagramu, růžové oblečení z každé módní kolekce a líčení, jako by právě vyšla z beauty salonu. Má dar mluvit tak dlouho a tak nesouvisle, že by vymluvila díru i do betonové zdi.
Postrach úředníků
Nedávno jsem šla s Petrou na úřad vyřídit si nějaké papíry. Zatímco jsem si nervózně připravovala všechny doklady a přemýšlela, jestli mám všechno správně vyplněné, Petra si vesele pobrukovala a kontrolovala si rtěnku v zrcátku.
„Petro, tys nevyplnila ten formulář!“ upozornila jsem ji v panice.
„Ale no tak, to zvládnu,“ zasmála se svým charakteristickým křiklavým smíchem, který se nesl celou chodbou.
U přepážky začalo představení. Úřednice jí podala formulář a Petra se na něj zadívala s výrazem, jako by viděla hieroglyfy.
„Ježíši, jaké mám povolání? To kdybych, paninko, věděla! Jednou mi šéf řekne to, pak ono. Jednou vařím kafe, jednou volám zákazníkům, ale jestli jde o to, co mi dali do smlouvy, tak to se musím podívat… vydržte, určitě to tady mám…“ začala vysypávat velkou hlubokou kabelku a lovit papíry.
„Tady mám… to není to… aha, to je účtenka z DM… tady je… ne, to je od gynekologa… moment…“
Úřednice zírala, jak se na přepážce hromadí obsah Petřiny kabelky – rtěnky, kondomy, bonbóny, účtenky, sponky do vlasů, náušničky. „Paní, opravdu není třeba…“
„Ale ne, já to najdu! Vím, že to tady mám… aha, tady! Ne, to je karta do solária… počkejte, tohle možná… ne, to je z Tesca…“
Za pět minut úřednice vzdychla: „Víte co, paní, nechte to na mně, vyplním vám to sama.“ A napsala tam administrativa.
„Ježíši, jste tak hodná! Víte co, myslím si, že vám strašně sluší ta blůzka, kde jste ji koupila?“
Profesionální průšvihy
V práci je Petra ještě lepší. Když po ní šéf chce prezentaci k novému projektu, přijde za ním s perfektně upravenými lokny:
„Pane řediteli, těšila jsem se na to, ale nevím, jestli to PowerPoint, nebo ten… jak se to jmenuje… Exit? Myslela jsem si, že by to chtělo hezké obrázky, ale nevím, jestli ty z Googlu můžu použít, nebo jestli musím mít autorská práva… přemýšlela jsem, jestli by to nemělo být v barvách naší firmy, ale nevím, jaké jsou naše barvy, protože logo je modro-bílé, ale náš web je zeleno-oranžový…“
Šéf ji přeruší: „Petro, víš co, radši to udělám sám. Soustřeď se na to, co umíš nejlíp.“
„Jistě, šéfíku! Udělám vám kafčo s mlékem, nebo bez?“
Dopravní umění
Největší představení Petra předvádí, když ji zastaví dopravní policie. Minulý týden jsme jely z nákupů a ona jela asi o dvacet rychleji, než povoluje značka.
Policista vystoupil z auta s výrazem odhodlaného strážce zákona. Petra stáhla okénko a okamžitě začala:
„Ježíši, pane policajte, omlouvám se! Víte co, měla jsem takový hezký den, protože jsem si koupila tyhle nové náušničky,“ začala koketně ukazovat na ucho, „jsou tak krásné, že jsem zapomněla na všechno! Potom jsem myslela na to, že mám doma kočku, která nejí, a nevím, jestli je nemocná, nebo jestli jí nechutná to krmení, co jsem jí koupila, protože je drahé, ale možná by chtěla to levnější…“
Policista zkoušel říct něco o rychlosti, ale Petra pokračovala: „Víte co, myslela jsem si právě, jak vy musíte mít těžkou práci, pořád tady stát a kontrolovat lidi, určitě se vám stýská po rodině, říkám si, jestli máte děti, protože vypadáte jako tatínek, co má rád děti…“
Za deset minut policista mávl rukou: „Jezděte opatrně a běžte domů.“
„Ježíši, děkuju! Pozdravujte rodinu!“
Genialita skrytá v růžové
Večer nad vínem mi Petra se smíchem přiznala: „Hele, vím, že si lidi myslí, že jsem hloupá blondýna. Proč bych jim to nevyvrátila, když mi to takhle pomáhá?“
„Petro, tys studovala ekonomii!“
„No a? Nikdo se mě na to neptal. Oni vidí blond vlasy, růžové oblečení a slyší moje žvanění, už si myslí, že vědí všechno. Proč bych je měla rozčilovat tím, že jim ukážu, že umím vyplnit formulář rychleji než oni?“
Má pravdu. Zatímco já se dřu s byrokracií, prezentacemi a vysvětluji policistům, proč jsem jela rychle, Petra si užívá života. Své blond vlasy a růžové šaty proměnila v nejúčinnější nástroj, jak se vyhnout všemu, co ji nebaví.
Možná je čas začít nosit růžovou a odbarvit si vlasy…
PS: Petra mi půjčila svou růžovou rtěnku. Zatím mi nepomohla s formuláři, ale cítím se sebevědoměji.
