Italský malíř Caravaggio měl talent, slávu i vlivné přátele. Skončil jako vrah na útěku

Když se Michelangelo Merisi da Caravaggio narodil 29. 9. 1571 v Miláně, měla jeho rodina co nabídnout, protože otec Fermo pracoval jako stavitel pro místního markýze a matka Lucia pocházela ze zámožné rodiny. Ale když mu bylo pět let, udeřil mor a rodina utekla do městečka Caravaggio, což se později stalo malířovou přezdívkou. Jenže morová epidemie mu vzala otce i strýce a matka zůstala s ním a sourozenci sama. Možná to z něj udělalo to, co ho časem dohnalo.

Ve třinácti letech nastoupil na učení k malíři Simonu Peterzanovi, kde se čtyři roky učil řemeslo. Mistr ho vedl spíš k realismu a naturalismu než k tehdy módnímu manýrismu. Kolem dvacítky se mladík vydal do Říma hledat štěstí a začínal opravdu od nuly v dílně Giuseppa Cesariho, kde maloval jen detaily na cizích obrazech jako ovoce nebo květiny. První mecenáš, kněz Pandolfo Pucci, mu sice poskytl bydlení výměnou za kopírování náboženských motivů, ale Caravaggio od něj brzy odešel s tím, že kněz je lakomec.

Zlom přišel v roce 1595, když namaloval Extázi svatého Františka a obraz zaujal kardinála Francesca Maria del Monte natolik, že malíře vzal k sobě do paláce a otevřel mu dveře do nejvyšší společnosti. Začaly chodit lukrativní zakázky a kolem roku 1600 dostal Caravaggio prestižní objednávku na tři velké obrazy ze života svatého Matouše pro kostel San Luigi dei Francesci, kde použil revoluční techniku vytahování postav z temnoty ostrými paprsky světla, což předtím nikdo takhle nedělal a lidi to fascinovalo.

Problém byl v tom, že Caravaggio si pořád hledal průšvihy, a i když Řím byl tehdy nebezpečné město, on patřil mezi ty, kteří si potyčky aktivně vyhledávali s mečem u pasu. Jeho jméno se často objevovalo v policejních spisech a kardinál del Monte s dalšími vlivnými přáteli ho z problémů vytahovali, jenže každá další rvačka byla horší než ta předchozí.

Všechno se zlomilo 29. 5. 1606 na tenisovém dvorci u paláce Firenze, kde se Caravaggio pohádal s Ranucciem Tommassonim, synem velitele Andělského hradu z mocné rodiny. Oficiálně šlo o spor kvůli hře paume, což byla tehdejší verze tenisu, ale pravda byla pravděpodobně složitější, protože oba muži se znali dlouho a už měli za sebou několik potyček.

Ten večer dorazili oba s ozbrojenou družinou a z hádky byla rvačka, při které Caravaggio Tommassoniho bodl do stehna tak nešťastně, že mu proťal tepnu a Ranuccio vykrvácel na dlažbě dvorce. Tento moment z něj udělal psance.

Tomassoniho rodina chtěla pomstu a papež Pavel V. malíře odsoudil k smrti s tím, že kdokoliv ho pozná, smí rozsudek vykonat, takže Caravaggio během hodin zmizel z Říma a ukryl se nejdřív u rodiny Colonna, pak utekl do Neapole, kde ho římská justice nemohla dostihnout. Tam sice maloval dál a získával zakázky, ale věděl, že to není trvalé řešení, proto v červnu 1607 odjel na Maltu k Řádu maltézských rytířů s nadějí, že členství v řádu mu zajistí ochranu a možná i papežskou milost.

Velmistr Alof de Wignacourt byl malířovým uměním tak okouzlený, že ho v červenci 1608 přijal mezi rytíře, což byla velká čest, a Caravaggio jako poděkování namaloval obrovské plátno Stětí Jana Křtitele s podpisem napsaným do krve vytékající z probodnutého hrdla, což je dodnes jediný obraz, který kdy podepsal. Jenže klid nevydržel dlouho, protože už v srpnu 1608 se pohádal s jiným rytířem a zranil ho, takže skončil ve vězení v pevnosti Fort St. Angelo, odkud ale utekl ještě před soudem, prý slanil po útesu k čekající lodi, a rytíři ho vyloučili z řádu jako zkažený úd.

Následujících devět měsíců strávil na Sicílii, kde maloval v Syrakusách, Messině a Palermu s pocitem, že ho někdo neustále sleduje, a na podzim 1609 se vrátil do Neapole unavený a nemocný.

V červenci 1610 konečně přišla zpráva, že papež souhlasí s milostí, takže Caravaggio nastoupil na loď směr Řím se třemi obrazy jako dary pro kardinála Scipiona Borgheseho. V přístavu Palo ho ale zadržel místní velitel, zřejmě šlo o omyl, a když ho propustili, loď už odplula s jeho obrazy i se vším ostatním, takže se vyčerpaný a nemocný rozhodl jít pěšky v červencovém vedru do Porto Ercole s nadějí, že tam loď najde.

Našli ho mrtvého na pláži u citadely 18. 7. 1610 a oficiální příčinou smrti byla horečka, pravděpodobně malárie, i když jiné verze mluví o vraždě, otravě olovem z barev nebo sepsi z dřívější rány, takže pravdu vlastně nikdo neví. V roce 2010 vědci zkoumali kosti z místního kostela a s velkou pravděpodobností potvrdili, že patří Caravaggiovi.

Caravaggio měl slušnou rodinu, mimořádný talent i vlivné přátele na vysokých místech a jeho revoluční styl ovlivnil malíře jako Rubens, Rembrandt nebo Velázquez, dokonce vzniklo celé hnutí karavagistů napodobujících jeho techniku. Přesto skončil jako uprchlík s rozsudkem smrti, protože neschopnost ovládnout temperament a sklony k násilí ho stály nejen kariéru, ale i život, když zemřel na opuštěné pláži jen pár kilometrů od vytouženého návratu do Říma.

Zdroje: Wikipedie, Britannica, The Art Story