Hlavní obsah
Příběhy

Jsem vděčná za to, že jsem vyrůstala s alkoholikem. Dalo mi to sílu bojovat za lepší život

Foto: Freepik

Tenhle pohled zná mnoho z nás. Ale co když i z takové reality může vzejít síla?

Zní to neuvěřitelně, ale je to pravda. Nejhorší roky mého života mi daly sílu, kterou bych jinak nikdy neměla. Naučily mě věci, které se nedají naučit z knih ani od dobrých rodičů.

Článek

Když se lidé dozví, jak vypadalo moje dětství, většinou se tváří soucitně. Očekávají příběh plný násilí, trápení a psychologů. Místo toho ode mě uslyší něco jiného. Děkuji za to.

Táta pil každý den

Už jako malá jsem poznala podle jeho kroků na schodech, jestli bude večer klid, nebo peklo. Naučila jsem se číst lidi jako otevřené knihy. Jejich pohyby, hlas, způsob, jak se dívají. Tato schopnost mi dodnes šetří spoustu problémů v práci i v osobním životě. Poznám lháře na kilometry, cítím napětí dřív, než vybuchne.

Když máma plakala v kuchyni, já už ve dvanácti letech věděla, co mám dělat. Uvařit čaj, obejmout ji, říct uklidňující slova. Těžké dětství mě naučilo vnímat lidi jinak. Možná proto jsem dnes tak empatická. Dnes dokážu pomoct lidem způsobem, na který kamarádky z normálních rodin ani nepomyslí.

Táta na nás nikdy nevztáhl ruku. Byl nešťastný v manželství a nevěděl, jak z toho ven. A tak sáhl po tom nejjednodušším – po alkoholu.

Samostatnost? Tu jsem si osvojila z nutnosti

V patnácti jsem si sama vyřizovala věci na úřadech, protože táta zase někde ležel opilý. Dneska se nebojím ničeho. Ztráta práce, konec vztahu, zdravotní problémy – všechno zvládnu. Už jsem totiž zvládla horší věci.

Paradoxně jsem se naučila i odpouštět. Ne proto, že by si to táta zasloužil, ale proto, že nenávist by mě ničila víc než jeho alkohol. Odpuštění není dar pro toho, kdo ublížil. Je to dar pro vás.

Každé dítě z podobné rodiny nedopadne dobře

Někteří to nezvládnou a sami skončí u lahve. Ale ti, kteří se z toho dokážou dostat, mají něco navíc. Sílu, kterou nejde koupit ani naučit.

Dnes mám krásnou rodinu a vím přesně, jak a v čem chci vychovat své děti. Mám jasnou představu o tom, co je důležité a co ne. Umím být vděčná za malé věci, protože jsem zažila, jaké to je, když ani ty malé věci nejsou.

Takže ano, děkuji. Nebylo to snadné, ale udělalo mě to tou, kým jsem – a s tím jsem spokojená. A tobě, táto, posílám nahoru pozdrav. Mám se dobře. Nemusíš se bát.

PS: Pokud to čte někdo, kdo se utápí v alkoholu, věřte mi, děti to poznají. A bolí je to za vás.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz