Článek
„Promiň, malá má teplotu, musíme to zrušit.“ Už potřetí tento měsíc sedí Adéla sama v kavárně, protože její kamarádka opět zazdila kafíčko. Vzdychla si a schovala telefon. Kavárna kolem ní byla plná lidí, a přesto se cítila sama jako nikdy.
Všichni najednou zmizeli
Ve třiatřiceti sledovala, jak její přátelé jeden po druhém mizí v jiném světě – ve světě plínek, školek a rodičovských starostí. Svět, který jí zůstával uzavřený.
„Až budeš mít děti, pochopíš, že takový kraviny řešit nebudeš,“ řekla jí jednou Petra, když se jí Adel svěřila s problémy v práci. Jak by to mohla vysvětlit? Že právě proto, že děti nemá, jsou její pracovní úspěchy tím jediným měřítkem její hodnoty?
Holky netušily, že má za sebou šílené období
Čtyři roky se s Vaškem snažili o dítě. Roky doufání, zklamání a také samovolných potratů, které si vybraly daň na její psychice. Možná i to přispělo k jejich rozchodu. „Myslím, že potřebujeme pauzu,“ řekl jí tehdy a zmizel.
Když ho po pár měsících potkala s těhotnou holčinou od nich z práce. Zhroutil se jí svět, ale zlobit se na něj nemohla. Miloval děti a konečně se jich dočká.
„Jsi mladá, najdeš si někoho jiného,“ utěšovala ji matka. Mladá. Ve třiatřiceti, když všechny její vrstevnice už mají několik dětí? Když večery tráví scrollováním na mobilu a vidí tam ty šťastné maminky? „A vůbec, proč pořád myslíš jen na sebe? Já jsem měla vás tři a žádný deprese jsem si nemohla dovolit,“ dodala matka.
V práci to nebylo lepší
„Adélo, nechceš vzít za Markétu víkendovou službu? Víš, ona má dvě malé děti…“ Její čas byl méně cenný, její plány méně důležité. Ona přece nemusí chvátat domů, nikdo na ní nečeká. Nezajímá je, že měla nějaké plány. Třeba sedět doma u telky a cpát se čokoládou, nadávat na celý svět a zařvat si do polštáře.
Při úklidu jednou našla starý fotoaparát
Rozhodla se vyrazit do přírody a každý záběr si užívala na maximum. Začala jezdit fotit každý víkend a brzy objevila online skupinu nadšených fotografů. Díky nim poznala Míru, vtipného třicátníka s nakažlivým smíchem.
Během pár měsíců se stala součástí nového světa
Světa, kde ji lidé znali podle fotografií, ne podle absence dětí. „Ty máš vážně talent,“ řekl jí jednou Míra při prohlížení jejích fotek. Ten večer ji poprvé políbil.
O pár měsíců později jí zavolala kamarádka Martina
Potřebovala nafotit dceru na narozeniny, ideálně zadarmo, to kamarádi dělají, ne? Adéla se jen usmála a sdělila jí, že má plný kalendář, ať si najde někoho jiného.
Když balila vybavení na svou první výstavu, uvědomila si, že je vlastně spokojená. Její život se ubíral jiným směrem, než čekala, ale nebyl to špatný směr. Byl její vlastní.
Nemusela být matkou, aby byla viditelná. Stačilo najít lidi, kteří ji vidí takovou, jaká je.
