Článek
Nedávno u nás byla kamarádka na návštěvě, je to vrstevnice, která už má dítě a nově se vrací do pracovního procesu po mateřské. Normálně jsme si povídaly, popíjely kafe a pochutnávaly si na nějakých dobrotách. Prostě pohodinda, jak říká omladina.
Holčičí témata jsme měly za sebou, tak se k nám přidal i můj manžel. Chtěl se pobavit nad tím, co zas kamarádka stihla udělat za trapasy, protože na ty je prostě expert. Na stůl jsme dali domácí sušenky, aby ochutnala náš nový oblíbený recept.
Najednou vidím, jak drobky z jídla letí rovnou na zem
Jakmile něco jedla, padající drobky vůbec neřešila. A když jí nějaké spadly blízko na gauč, úplně automaticky je setřela na zem. Talířek na sladké naprosto ignorovala. Já i manžel jsme se na sebe podívali, přesně ten pohled, co říká: „To jako fakt? Vždyť jsem před chvílí vysával celý byt.“ Bylo to bizarní, ale dělali jsme, že se nic neděje.
Potřetí už mi to nedalo. „Hele, ty ses přestěhovala?“ zeptala jsem se jí s lehkou ironií. „Proč?“ podívala se na mě zmateně. „Nu, že si tu pod sebou steleš jak ve stáji.“ A pak jí to konečně došlo. Je doma zvyklá, že má robotický vysavač, a tak to prostě neřeší. Všechno sype rovnou na zem, protože s malou je pořád co uklízet, a jaksi ztratila povědomí o tom, že jinde se to nedělá.
Jak nás roboti přeučují k degeneraci
Ta situace mě rozesmála, ale zároveň mi otevřela oči. Má kamarádka si ani neuvědomovala, co dělá. Prostě si zvykla, že její malé nedbalosti okamžitě zmizí bez jakéhokoli úsilí.
A není v tom sama. Kolik z nás už takto podlehlo? Už se neorientujeme bez GPS. Nepočítáme bez kalkulačky. Nepamatujeme si telefonní čísla. A teď už ani neuklízíme po sobě drobky?
Přitom je to absurdní. Hodinky nám říkají, že máme málo fyzické aktivity, špatně spíme, málo pijeme. Tak jdeme do fitka splnit zelená kolečka. Místo toho, abychom uklidili - to je také skvělé kardio. Chceme silový trénink? Můžeme posekat dříví místo nakupování už naštípaného. Můj synovec vůbec nechápal, že sekera je lepší nástroj než činka ve fitku.
Co bude následovat? Robot, který za nás bude jíst? AI chůva, která nás bude hlídat, abychom nezapomněli dýchat bez aplikace?
Dva světy jednoho člověka: Doma prasata, venku elita
Nejabsurdnější je ten schizofrenní rozpor, ve kterém se pohybujeme. Doma si můžeme hrát na prasata, protože náš elektronický pomocník všechno vyřeší. Venku musíme přepnout do „lidského režimu“. Trochu mi to připomíná auto, kde si volíte režimy jízdy.
Má kamarádka to perfektně ukázala. Doma házet drobky na zem? V pohodě. Na návštěvě? Ups, tady takový luxus nemají.
Je to pokrok, nebo degradace? Fascinuje mě, jak rychle si přizpůsobíme chování něčemu, co bylo sci-fi, a jak to ovlivňuje naše jednání všude jinde.
Moderní doba a její výzvy
S malým dítětem je pořád co uklízet, robotický vysavač dává smysl. Ale možná bychom neměli úplně ztratit základní návyky civilizovaných bytostí.
Nebo je to přirozený vývoj? Delegujeme nudné úkoly na stroje a místo toho koukáme do zdi nebo projíždíme Instagram.
Nevím, jestli je to dobré, nebo špatné. Vím jen, že z toho občas vzejdou vtipné, ale trapné situace.
Co vy na to?
Máte doma také takové „robotické“ návyky, kvůli kterým se na návštěvě chováte jinak? Co nejbizarnějšího už za vás dělá technologie?
Nebo jste ti, kteří stále uklízejí ručně a s úžasem pozorují, jak se z přátel stávají technologičtí lenoši?
