Článek
Někdy stačí jeden pohled, aby se celý váš život změnil. Pro Kláru byla tou chvílí večerní akce v centru města, kde potkala Tondu. Vysoký, urostlý muž s tetováním na celé paži ji okamžitě zaujal. Vyzařoval z něj klid, síla a jistota, vlastnosti, které u mužů už málokdy viděla.
„Můžu vám pomoct s kabátem?“ zeptal se. Jeho hlas byl příjemný, krásně chraplavý a přátelský. Klára byla zvyklá na chlapy, kteří buď vůbec nemluvili, nebo hned koketovali s velmi nevhodnou narážkou. Tonda byl jiný. Opravdový gentleman.
Tonda si Kláru získal hned prvním gestem.
Celý večer se k ní choval pozorně, jako muži ve starých černobílých filmech z dvacátých let. Otvíral jí dveře, pomáhal se židlí, všiml si, když došel drink, a objednal hned nový. V duchu si Klára řekla, že potkat takového muže je vzácné jako trefit jackpot, něco, co se stane jen jednou za život. Usmála se na něj a chytla ho za ruku. Byla z něj paf.
I další rande bylo jako z filmu. Tonda ji vzal do elegantní restaurace, kde ho číšník očividně znal a choval se k nim s maximální úctou. Když přišel účet, Klára sáhla po peněžence, ale Tonda chytl její ruku. „Nesluší se, aby za mě platila žena, vždyť jsem tě pozval,“ řekl s úsměvem. Takto randili celé dva měsíce. Navštěvovali divadla, koncerty a restaurace, Tonda platil za všechno bez jediného zaváhání.
Když přišla první společná noc, Klára byla bez sebe, všechno bylo naprosto dokonalé. Vždy spali ale v její skromné garsonce, za kterou se před ním strašně styděla. On ji však ubezpečoval: „Nezáleží mi na tom, co vlastníš nebo kde žiješ. Vím, že začátky jsou těžké, ale vážím si každé chvíle, kdy s tebou mohu být. Jen na tom záleží.“ Jeho slova ji uklidňovala a dodávala jistotu, že jejich vztah není o věcech, které vlastní, ale o tom, že jsou spolu.
Osudná noc přišla po párty v centru města. Bylo už pozdě a Tondův byt byl jen pár bloků daleko. „Dnes u mě,“ řekl. „Nebudu tě přece vozit přes celé město.“ Klára nemohla protestovat. Konečně uvidí jeho domov a zase ho pozná víc.
Byt ji ohromil. Obrovský moderní byt s velkými okny a minimalistickým zařízením byl dokonale čistý. „Dneska se chováš divně,“ všiml si Tonda. „Něco tě trápí?“
Klára přiznala své obavy, že se stydí za svůj byt a že je jí nepříjemné, že on za ní utrácí tolik peněz. „Kláro,“ řekl jemně, „peníze pro mě nic neznamenají. Jsou jen bonusem, díky kterému si můžu dovolit žít takhle. Ale štěstí mi nepřinesly. To jsem našel až na párty, když jsem potkal tebe.“
Ráno Tonda odcházel do práce a nabídl jí pomoc, protože se večer zmínila, že bude muset vyrazit na nákupy. „Pod matrací je menší obnos. Vezmi si, kolik potřebuješ, a napiš to na lístek.“ Klára byla ohromena, musela se podívat.
To, co našla, ji šokovalo. Balíčky bankovek byly srovnané úhledně vedle sebe. Muselo tam být několik milionů! Celou noc spala na kopě peněz.
Člověk by si řekl, že mu kopa peněz udělá radost, ale Kláře to vehnalo slzy do očí.
S třesoucíma rukama si vzala jen částku na bundu a kozačky. Dokonce jí ještě zbylo na drobný dárek pro Tondu. Když se vrátila, divil se, že si vzala tak málo. „Myslel jsem, že si toho pořídíš mnohem víc,“ řekl s úsměvem.
Postupně jí začaly docházet střípky mozaiky. Tondova váhavost mluvit o práci, jeho nedostupnost a způsob, jakým se k němu chovali lidé, najednou dávaly smysl. Pravda na ni dopadla jako blesk během návštěvy u kamarádky z policie. „Kláro, to je největší gauner u nás! Snažíme se ho dostat už dva roky kvůli organizování obchodu s lidmi a drogami.“
Klára cítila, jak se jí pod nohama hroutí svět. Muž jejích snů, dokonalý gentleman, byl ve skutečnosti zločinec. Všechny peníze, luxusní byt a dárky pocházely z nelegálního obchodu s drogami a i lidmi.
Ještě tu noc si sbalila své věci a odjela k sestře do jiného města. Nechala mu krátký vzkaz: „Nesnaž se mě hledat. Tohle nemá budoucnost.“ Změnila si telefonní číslo, zrušila sdílení polohy v telefonu a opustila garsonku ve městě.
Trvalo jí téměř rok, než se dokázala vrátit do normálního života a přestala se ohlížet přes rameno. Někdy si říkala, že kdyby se nikdy nepodívala pod matraci, mohla žít v blažené nevědomosti. Ale pravda by ji dříve či později dostihla, a bylo lepší, že přišla hned.
