Článek
Blíží se měsíce dovolených, a tak jsem si vzpomněla na situaci, která mi ukázala pravdu o levném cestování po světě, které mi tak doporučovala jedna známá.
Klára byla takový typ ženské, která se vám vyloženě smála do obličeje, že utrácíte za hotel či letadlo. „Vy prostě nevíte, jak na to,“ říkávala arogantně. „Já vím, jak cestovat chytře.“ A skutečně, zatímco normální smrtelníci jedou na dva týdny k moři jednou za rok, ona byla někde téměř každý měsíc, někdy i několikrát během sezony. Instagram jí přetékal selfies z Bali, Thajska, Vietnamu i Chorvatska. A já jsem si říkala, že je asi fakt geniální.
„Musíte investovat do zkušeností, ne do komfortu,“ kázala nám při každé příležitosti. „Hotel za tři tisíce na noc? To je vyhazování peněz oknem! Já si najdu zastrčené místo za pár stovek a mám stejnou pláž.“ Stejné moře, jiný zážitek, jak se mělo brzy ukázat.
Když dáma ztrácí půvab
Všechno se to začalo rozpadat během jednoho večera. Klára se vrátila ze své nejnovější epické dovolené z Chorvatska a pochlubila se, že má rande s nějakým podnikatelem. „Konečně někdo, kdo má úroveň,“ napsala mi vzrušeně. „Bere mě do nejdražší restaurace ve městě!“
Druhý den ráno mi zavolala v slzách.
„To je katastrofa,“ vzlykala do telefonu. „Úplná katastrofa! Měla jsem na sobě ty krásné nové šaty s rozparkem proklatě vysoko, víš, ty rudě červený, co jsem si koupila na tu dovolenou. Týpek se na mě podíval a řekl mi, že se špindírou večeřet nebude. A pak prostě odešel!“
„Špindírou?“ nechápala jsem.
„Nevím, co to znamená! Řekl, že si hraju na dámičku, ale vypadám jako nějaká špína z bordelu!“
Pravda na povrchu
Když jsme se potkaly osobně, konečně mi došlo, o co vlastně šlo. Klára měla na nohách něco, co k večerní róbě rozhodně nepatřilo.. červené, svědivé fleky, které doslova svítily. A Klára si je nevědomky stále škrábala.
„Kláro,“ řekla jsem opatrně, „už jsi šla s těmi fleky k doktorovi?“
„Jaké fleky?“ podívala se na mě podrážděně. „To je asi alergie na mořské plody, snědla jsem jich moc. Už se to hojí.“
Ale nehojilo se to. Spíš naopak.
Netradiční suvenýr z dovolené
Za týden jsem se Kláry zeptala, jestli jí ještě zlobí ta alergie na nohách. Nejdříve zavládlo ticho. Pak si povzdechla a spustila: „Volala mi Hanka, víš, ta holka, co tam byla se mnou. Má kousance po celém těle a dermatolog jí řekl, že jde o štěnice. Dal jí na to nějakou mast a má zvážit, jestli si věci z dovolené chce opravdu nechat, aby se jí neubytovaly štěnice doma.“ Další pauza. „Tak jsem tam nakonec šla taky.“
Klára si z levného ubytování za pár stovek přivezla domů suvenýr, se kterým teď musela bojovat celý měsíc. Chemické ošetřování, praní na vysoké teploty, dezinfekce všeho možného. Náklady několikanásobně vyšší než rozdíl mezi jejím hotelem a slušným ubytováním.
„Teď už se nedivím tomu chlapovi,“ přiznala se slzami v očích. „Strašně se stydím.“
Lekce z kousavé reality
Klářiny cestovatelské moudrosti najednou nezněly tak přesvědčivě. Její chytré cestování se ukázalo být docela nezodpovědné.
Dnes, když vidím další dokonalou fotku z levné dovolené, automaticky si všimnu detailů. Těch sandálů, který přikrývají kotníky. Té pozice, která skrývá nohy. Toho úsměvu, který možná maskuje svědění.
Někdy je mnohem lepší si našetřit na jednu dovolenou, ale užít si ji bez strachu, že vás někdo přepadne, že vám spadne postel na zem nebo že si domů přivezete kousavé kamarády.
