Článek
Iva byla mladá, baculatá žena, která se příliš nevěnovala sama sobě. Ve třiceti bydlela sama, workoholička zapomenutá v rutině práce. Večer co večer vysedávala nad seznamkou, srdce plné naděje, ale i skepticismu.
Za poslední rok potkala podivína s obsesí na kočky, firemního ředitele, který očekával, že jej bude obskakovat jako jeho sekretářka, a vnadného playboye, kterého na druhé schůzce přistihla s jinou. Přesto se nevzdávala.
Když jí napsal Martin, nevěřila svým očím. Jeho profilová fotka vypadala jako vystřižená z fitness časopisu. „Proč píše zrovna mně?“ zašeptala k obrazovce. Jeho zprávy byly milé, vtipné, bez náznaku arogance. Bavili se o filmech devadesátých let, o výletech do přírody, o vaření.
„Kde pracuješ?“ zeptala se nakonec.
„Jsem osobní trenér ve fitku v obchoďáku. Mohl bych tě vzít do parády, jestli máš zájem,“ odpověděl s mrkajícím emotikonem.
Iva váhala. Fitness svět ji vždy děsil – zrcadla odhalující každý nedostatek, dokonalá těla na všech strojích. Ale Martin působil jinak než ti povýšení kulturisté. Po třech dnech sebrala dost odvahy, aby si u něj domluvila zkušební hodinu.
Martin byl v realitě ještě pohlednější. Profesionální, ale přátelský, vysvětloval jí základy cvičení bez jediného náznaku posměchu nad jejími pokusy. Zjistila, že celý život cvičila špatně. Nesprávné držení těla, špatné dýchání a další návyky jí bránily dosáhnout vytoužených výsledků při hubnutí. Pod Martinovo vedením se po třech týdnech cítila sebevědomější.
Jednoho dne však v šatně zaslechla rozhovor dvou štíhlých blondýnek.
„…a ta nová boubelka je kdo?“ „To je Martinova nejnovější oběť. Vyhledává si je na seznamkách.“ „Jo, říkal mi, že je to geniální cesta, jak dohnat boubelky do fitka. To víš, ženský, co mají komplexy, jsou nejvěrnější klientky.“
Iva cítila, jak se jí do očí hrnou slzy. Ne kvůli tomu, že by Martin nebyl opravdový románek – to nečekala. Ale ta manipulace, ta přetvářka…
Přestala Martinovi odepisovat na zprávy, ale do fitka chodila dál. Cvičení ji překvapivě pohltilo a po měsíci si všimla prvních výsledků.
Jednou, když dokončovala sérii na bench-pressu, stál nad ní naštvaný Martin.
„Proč jsi mě odřízla? Myslel jsem, že jsme kamarádi,“ řekl tak nahlas, že se několik hlav otočilo.
„Kamarádi?“ zasmála se hořce. „Vím o tom, jak si hledáš klientky. Docela chytrý byznys model. To ti musím dát za pravdu!“
Martin zbledl. „To je… to není…“
„Už to nemusíš hrát. Budu sem chodit dál, ale ty romantické zprávy si nech pro další cíl.“
Týden se míjeli, až ji jednou po tréninku čekal u východu.
„Počkej Ivčo. Máš pravdu,“ přiznal. „Začalo to jako strategie. Trefil jsem se do cílové skupiny – ženy, které chtějí změnu. Nekecám, že je to můj nápad, jak získat klientelu.“ Odmlčel se. „Ale s tebou je to jiné. Jsi chytrá, vtipná… Máš za tři týdny nejvyšší progres ze všech mých klientů.“
„Skvělá klientka, chápu,“ odsekla Iva.
„Ne, skvělý člověk,“ opravil ji. „Mrzí mě ten začátek. Ale nemrzí mě, že jsem tě poznal. Nemůžeme to nějak přejít? Nezajdeme do kina?“
Ivča ho už ale neslyšela. Nasadila si sluchátka a šla pěšky domů. A přemýšlela, co s tím bude dělat.
Nakonec si dali šanci – ne jako milenecký pár, ale jako přátelé. Martin přestal lovit klientky na seznamkách a Iva našla v sobě sílu, o které netušila. Zjistila, že přátelství postavené na upřímnosti je vzácnější než tisíc líbivých vzkazů na seznamce.
