Článek
Když člověk dlouho žije sám, chtě nechtě se naučí vše řešit samostatně. Vymalovat byt? Žádný problém. Opravit kapající kohoutek? Hračka. Sestavit nábytek? Rutina. A když to náhodou neumí, vydělává tolik, že si na to někoho najme.
Tato soběstačnost se stává součástí naší identity, jsme na ni hrdí. Jenže když do našeho života náhle vstoupí nový partner, může být samostatnost překvapivě problematická. Partner se může cítit nepotřebný, přebytečný, jako kdyby v našem životě neměl žádnou skutečnou roli.
Také jsem zažila odmítnutí
Když jsem po dlouhé době začala pravidelně randit s jedním mužem, vůbec jsem neřešila, že všechno dělám automaticky sama. Když se mě zeptal, kdo složil novou komodu, bez váhání jsem odpověděla, že já – vždyť je to hračka. Když mi praskla žárovka v autě, dostala jsem vynadáno, že jsem ho to mohla nechat udělat. Jenže já to chtěla mít hned hotové, stmívalo se a nechtěla jsem riskovat na silnici.
A tak jsem se velmi rychle dozvěděla, že náš vztah nemá cenu. Prý proto, že se o sebe umím postarat – jak finančně, tak prakticky.
Otevřelo mi to oči
S odstupem času mu musím dát za pravdu, byla jsem až moc zvyklá řešit všechno sama. Tak moc, že mi úplně uniklo, že ve vztahu by na věci měli být dva. Někdy i tři… ale to už většinou nebývá úplně ideální situace.
S novým randěním jsem zkusila nový přístup
Na rande nepojedu já za ním, ale on hezky za mnou. Nebudu platit za jídlo, když mě pozve on. Nebudu říkat, že mám na něj čas kdykoliv, ať nejsem za ztracenou duši. Když půjdeme k sobě, nebudu otevírat víno, protože to ženy většinou neumí. A hle… ono to klaplo!
Ale stejně mi to nedalo a časem jsem přiznala barvu, že jsem mu dávala prostor. Díky bohu to bral s humorem. A jsme spolu už několik let.
Umění rovnováhy
Nemusíte nutně předstírat neschopnost nebo se vrátit k zastaralým genderovým rolím.
Jde o citlivou rovnováhu:
- Uznání jeho silných stránek - Dejte partnerovi prostor vyniknout v tom, co mu jde.
- Sdílená zranitelnost - Ukázat, že i vy někdy potřebujete pomoc, není slabost.
- Autentičnost - Důležité je najít pravdivý způsob, jak partnerovi umožnit cítit se potřebným bez falešného předstírání.
A jsem ráda, že moc dobře víme, v čem jsou naše silné stránky. Kdybych svého muže nutila do klasických mužských prací, přišla bych o skvělého kuchaře. Je fajn vědět, že domácnost funguje, i když jeden z nás onemocní.
Mnoho žen (i mužů) dnes dokáže prakticky vše zvládnout bez pomoci polovičky, a to je skvělé. Ale ve vztahu může být umění občas se opřít o partnera a nechat ho vyniknout v tom, co mu jde, klíčem k hlubšímu poutu.
Nejde o manipulaci, ale o vytvoření vztahu, kde se oba cítí potřební, oceňovaní a milovaní. Jak to funguje u vás doma?
