Článek
„Mohla byste mi zaběhnout do čistírny vyzvednout oblek? A když už tam budete, v supermarketu vedle mají skvělé sýry, přineste nějaké na zítřejší poradu. Jo, a nezapomeňte dnes zůstat déle, musíme připravit prezentaci.“ Takhle zněly první dny Natálie v roli „asistentky“ v prestižní pražské firmě.
Nastoupila s představou profesionální práce zahrnující organizaci kalendáře, správu emailů a přípravu podkladů. Těšila se na nové výzvy, které ji posunou v kariéře dál a otevřou jí dveře k lepším příležitostem. Realita však byla jiná, neboť se stala holkou pro všechno.
Co podepsala vs. co dělala
V pracovní smlouvě Natálii stálo „administrativní podpora vedení“. V reálném světě to znamenalo být zároveň sekretářkou, uklízečkou, poslíčkem, nákupčí a občas i psychoterapeutkou. Příprava kávy pro každou návštěvu byla samozřejmostí, ale situace se změnila, když měla vařit latté s perfektní pěnou pro celé oddělení třikrát denně, protože „ta před vámi to tak dělala“. V tu chvíli začala cítit, že něco není v pořádku.
Poslední kapkou byl páteční telefonát v devět večer, kdy její šéf potřeboval, aby o víkendu zaskočila k němu domů a zalila květiny, protože „to přece patří k té podpoře vedení.“
Moment zlomu
„Ne, tohle dělat nebudu,“ řekla Natálie v pondělí ráno. Šéf zíral, jako by právě oznámila, že firma bankrotuje.
„Ale Daniela to vždycky dělala…“
„Já nejsem Daniela. A hlavně nejsem vaše máma. Jsem asistentka, ne služka.“
V kanceláři nastalo hrobové ticho a kolegové přestali ťukat do klávesnic. Natálie očekávala okamžitou výpověď.
Generační změna, která bolí
Šéfovi bylo přes padesát a vyrůstal v éře, kdy asistentka byla skutečně „holka pro všechno“. Natálie jako čerstvá absolventka vysoké školy měla jiné představy o své kariéře. Nešlo o lenost nebo aroganci, nýbrž o respekt k vlastní práci a času.
„Když chcete někoho na nákupy a úklid, najměte si hospodyni nebo poslíčka,“ pokračovala klidněji. „Já jsem tady, abych vám pomohla být efektivnější v práci, ne abych řešila váš osobní život.“
Co není v popisu práce, není práce
Starší generace manažerů často nechápe, proč dnešní asistentky odmítají dělat věci „nad rámec“ a nazývají je línou a náročnou generací. Jenže oni jsou jen generace, která se naučila říkat ne manipulaci a vykořisťování.
Požadovat po zaměstnanci věci mimo pracovní náplň je jako očekávat od instalatéra, že vám zároveň opraví elektřinu v koupelně. Důvod, proč to nová generace odmítá, není v tom, že by byla „horší“, ale že je prostě informovanější o svých právech.
Jak to dopadlo?
Šéf byl nejdřív v šoku a pak naštvaně odešel na cigáro. Nakonec si však najal úklidovou službu na kancelář a nastavil jasná pravidla ohledně toho, co je a co není její prací. Paradoxně jejich pracovní vztah zesílil, protože byl konečně založen na respektu a jasných hranicích.
Natálie není holka pro všechno, nýbrž profesionální asistentka. A jestli hledáte někoho, kdo vám bude bez odmluvy nosit nákupy, vyzvedávat věci z čistírny a být k dispozici 24/7, buďte upřímní už v inzerátu. Napište: „Hledáme maminku, ne zaměstnance.“ Uvidíte, kolik kvalitních lidí se přihlásí.
A téhle nové generaci přestaňte vyčítat, že zná svou cenu, protože oni jen nechtějí opakovat chyby těch před nimi, kteří si nechali líbit všechno.
