Článek
Tomáš byl ten typ chlapa, kterému se ženy lepí na paty. Měl peníze, slušnou práci a hlavně – byl ochotný ženě dát modré z nebe. Naivní. Dokonalý. Přesně to, co jsem potřebovala.
Když jsem ho poznala, věděla jsem hned, že je to ono. Tomáš měl prachy. A já jsem si je zasloužila.
Ze začátku to vypadalo jako láska
Lichotila jsem mu. Říkala jsem, jak je úžasný, jak má talent, jak bude jednou šéf velké firmy. Věřil každému slovu. Byl tak vděčný za pozornost, že by pro mě udělal cokoliv. A já jsem toho využila.
„Ty jsi tak skvělý,“ říkávala jsem mu. „Zasloužíš si ženu, která tě bude podporovat.“
Podporovat ho? Já jsem ho systematicky okrádala. Ale on si myslel, že jsem jeho andílek.
Studium jako výmluva na vše
Postupně jsem mu dala najevo, jak mě unavuje práce při škole. Jak mi to kazí známky. Jak bych mohla být mnohem lepší přítelkyní, kdyby nemusela myslet na peníze. Tomáš skočil na návnadu okamžitě.
„Nech mě, ať ti pomůžu,“ řekl. „Můžeš se soustředit na studium.“
Studium? Já jsem se soustředila na shopping. Na párty. Na to, jak si užít života na jeho účet. Zatímco on dřel jako vůl, já jsem se vozila v taxíku a kupovala si oblečení za jeho peníze.
Byla jsem mistryně manipulace
Kdykoli se osmělil něco namítat, začala jsem plakat. Nebo jsem mu vynadala, že mi nevěří. Nebo jsem mu hrozila rozchodem. Fungovalo to pokaždé. Tomáš se okamžitě podvolil a ještě se mi omlouval.
„Opravdová láska znamená podporu,“ říkala jsem mu. „Pokud mi už nevěříš, tak bych měla odejít.“
Ale nechtěla jsem odejít. Měla jsem se moc dobře. Proč bych pracovala, když můžu žít jako princezna? Proč bych si měla vydělávat, když Tomáš rád platí všechno?
Izolovala jsem ho od jiných
Postupně jsem ho odpojila od všech. Jeho kamarádi prý na mě žárlili. Jeho rodina mě prý nepřijímala. Věřil mi. Měl jen mě. A já jsem měla naprostou kontrolu.
Trávil víc a víc času v práci, aby na mě vydělal. Já jsem mezitím flirtovala s jeho nejlepším kámošem a plánovala, kam pojedeme na dovolenou. Za jeho peníze, samozřejmě.
Dokončila jsem školu, ale práci jsem si nenašla
Vlastně jsem ji ani nehledala. Proč taky? Tomáš vydělával dost pro dva. A já jsem si zvykla na pohodlí. Vždycky jsem našla výmluvu – špatný šéf, nepříjemní kolegové, málo peněz. Tomáš to sežral.
„Najdi si něco lepšího,“ říkal. „Nespěchej, já tě podpořím.“
S hledáním práce jsem opravdu neměla v plánu spěchat.
Chytil mě při machrování
Jednou jsem telefonovala kámošce a chvástala se, jak to mám skvěle zařízené. Jak Tomáš dělá všechno, co chci. Jak ani nemusím pracovat, jen mu občas říct, jak je úžasný.
On to slyšel. Všechno. Sakra!
Pokusila jsem se ho ukecat
Nejdřív jsem všechno popírala. Pak jsem to zlehčovala. Nakonec jsem vytáhla obvyklé triky – slzy, hrozby, manipulace. Ale tentokrát to nezabralo.
„Bez mě budeš v háji,“ křičela jsem na něj. „Kdo by chtěl takového nudného workoholika?“
Ale on už mě nechtěl. Konečně se vzpamatoval.
Vyhodil mě z ráje
Rozchod byl brutální. Musela jsem si najít práci, byt, naučit se žít ze svých peněz. Poprvé v životě jsem si uvědomila, co to znamená být odpovědná sama za sebe. A nenáviděla jsem to.
Tomáš si našel jinou. Slušnou holku, která pracuje a nepotřebuje parazitovat. Já jsem našla dalšího naivku. Ale už to nebylo tak jednoduché.
Pravda bolí
Nebyla jsem milující přítelkyně. Byla jsem zlatokopka. Vybrala jsem si oběť, systematicky ji okradla a pak si hledala novou. Tomáš si zasloužil víc. Zasloužil si ženu, ne pijavici. A tu nakonec našel.
Ale já jsem se rozhodla být pijavicí. A teď se za to stydím.
