Článek
Jmenuju se Karel a jsem táta tří dětí – dvou kluků a malé princezny. Když se narodila naše Viktorka, ve firmě jsem měl zrovna rozjetý velký projekt a moje žena na to byla s malou prakticky sama. Kluci Tomáš a Matěj vždycky byli pořádní raubíři, ale narození malé Viki v nich probudilo čistou žárlivost.
Dřív byli páni tvorstva
Ale teď museli o pozornost soutěžit se řvoucím uzlíčkem. Tak začali vymýšlet, jak by si zase získali výsadní postavení. Hráli si na indiány – běhali po zahradě s pomalovanými tvářemi, v ruce luky z větví a s čelenkami od babičky.
A právě tady vstupuje do příběhu naše Bella
Fena německého ovčáka, kterou jsem si pořídil ještě před svatbou. Byl jsem to já, kdo jí vždycky velel, ale když přišla Viki, něco se změnilo. Jako by tahle psí holka pochopila, že nejmenší člen smečky potřebuje největší ochranu.
Jednoho sobotního dopoledne jsem byl v garáži a spravoval sekačku. Manželka odběhla do obchodu a nechala malou spát v kočárku na terase. Kluci měli zase svoje indiánské války a já je slyšel, jak plánují „útok na bledou tvář“.
Přestal jsem na chvilku vnímat čas
Uvědomil jsem si, že je doma podezřelé ticho. Rychle jsem vykoukl z garáže a uslyšel hluboké vrčení – takové, jaké jsem od Belly nikdy předtím neslyšel. Vyběhl jsem ven a to, co jsem spatřil, mi vyrazilo dech.
Kluci stáli dva metry od kočárku, luky měli u nohou na zemi a před nimi stála Bella. Neútočila, jen tam prostě stála jako zeď. Měla napjatý každý sval v těle, ale pořád to byla naše Bella – dávala klukům jasně najevo: „Sem ne, bojovníci.“
„Tati, Bella nás nechce pustit k miminu!“ žaloval Matěj. „Co jste chtěli s Viki dělat?“ zeptal jsem se přísně. „My ji chtěli odvézt pryč,“ přiznal Tomáš a sklopil oči. „Aby to doma bylo zase jako dřív.“
Ten den jsem měl s kluky dlouhý rozhovor
O tom, co znamená být starším bráchou. Ale upřímně, Bella jim dala lepší lekci než všechna moje slova dohromady. Jejich trenky byly důkazem. Od té doby jsme si všimli, že Bella vzala ochranu Viktorky jako svoje osobní poslání.
Jednou, když jsem byl doma s Viki sám, otevřel jsem si pivo a pustil fotbal. Viki spala v kočárku na zahradě a já na ni viděl otevřeným oknem. Najednou Bella, která ležela u kočárku, začala štěkat – ne jako když jde kolem cizí člověk, ale jinak, naléhavě.
Vyběhl jsem ven a našel tu spoušť
Mladá dáma měla plnou plínu, ale totálně. Tak jsem místo přestávky mezi poločasy dal jedno koupání naší malé poseroutky. Bella to prostě nechtěla čuchat, tak mě zavolala.
Jak šel čas, i kluci se změnili
Z „indiánů“ útočících na „vetřelce“ se stali dva starší bráchové, kteří nedovolí, aby jejich malé sestřičce někdo zkřivil vlas. Dnes je Viki už prvňačka, kluci jsou na druhém stupni a Bella zestárla.
U nás doma říkáme, že Bella není jen pes, ale strážný anděl na čtyřech tlapkách. Byla to taková chůva v akci, ale se srdcem větším než my všichni dohromady.
