Článek
Když se setkávají různé kultury, dochází často k nepochopení. Co je pro jednoho posvátnou tradicí, může být pro druhého nepřijatelným zvykem. Tento střet vnímání se výrazně projevuje právě u českých velikonočních tradic, zejména u pomlázky, která ve světě vyvolává pozdvižení.
Ital naše svátky nechápal
„Tyrani!“ zvolal kdysi můj italský kamarád z Milána, když jsem mu popisovala velikonoční „šupačku“. Nešlo mu na rozum, proč u nás muži chodí s pruty a symbolicky šlehají ženy, za což jsou ještě odměňováni vajíčky či sladkostmi. V jeho očích to nebyla kulturní tradice, ale pouze působení bolesti pohlaví, které si zaslouží hýčkat.
Nebyl jediný. Angličané a další cizinci reagovali podobně zmatečně či pohoršeně. A člověk si začne klást otázku: nemají vlastně pravdu? Zvláště když si vzpomenu na vlastní dětství, kdy jsme se sestrou po návštěvě koledníků měly fialové zadky po několik dní. A koledníci za to dostali vajíčka a čokoládu! Je tohle opravdu tradice, kterou chceme oslavovat?
Pomlázka nemá být zbraň
České velikonoční tradice jsou krásné, pokud se dodržují s respektem k jejich původnímu významu. Pomlázka má symbolizovat předání svěžesti, mládí, ohebnosti a zdraví. Dívku či ženu mají muži po zadečku zlehka polechtávat barevné stuhy, nikoli pruty samotné. Jde o symboly plodnosti a obnovení života, ne o trestání či působení bolesti.
Vzpomínám si na další tradice z vesnice svého dětství. Chlapci s řehtačkami obcházeli vesnice. Pečlivé přípravy hospodyněk, naše babička týdny dopředu schovávala slupky od cibule pro barvení vajíček. Sbírání čerstvých kopřiv do nádivky, při němž se chlapci předháněli, kdo vydrží mít kopřivu déle na jazyku. Otcové pletoucí pomlázky se svými syny, zatímco matky s dcerami pekly mazance a beránky.
Kulturní kontext a komunikační propast
Velikonoční hodování lze cizincům poměrně snadno vysvětlit. Problém nastává s vysvětlením pomlázky, symbolu, který bez kulturního kontextu působí jako relikt patriarchální společnosti, v níž je přijatelné působit ženám bolest.
Je třeba připomenout, že původně šlo o magický rituál zajišťující zdraví, krásu a plodnost. Mladé proutky vrby měly dívkám předat svou mízu a životní sílu. Barevné stuhy, které ženy na pomlázky vázaly, zase symbolizovaly jejich přízeň. Symbolika, která nám přijde samozřejmá, je pro nezasvěceného cizince zcela nečitelná.
Přestupný rok a ženská odplata
Zajímavé je, že ačkoliv tradice říká, že v přestupném roce role obracejí a ženy šlehají muže, mnoho rodin tuto variantu nikdy nepraktikuje. „Kluci nás chodili seřezat vždy,“ vzpomíná má sestra. Naše „odplata“ se omezovala maximálně na polití vodou z okna, když přišli po dvanácté hodině.
Most mezi kulturami
Jak tedy vysvětlit pomlázku cizinci bez toho, aby nás považoval za barbary? Možná je potřeba zdůraznit rituální a symbolický charakter tradice, její spojení s oslavou jara a plodnosti. Vysvětlit historický kontext a připomenout, že v dnešní době jde spíše o společenskou událost než o doslovné naplnění původních zvyků.
A možná také přiznat, že jako každá tradice i tato někdy podléhá zkreslenému výkladu a přehnaným projevům, které její původní význam zastírají. Můžeme ji ctít, a přitom reformovat způsob jejího praktikování tak, aby odpovídala moderním hodnotám respektu mezi pohlavími.
Velikonoce jsou především svátkem jara, obnovy a naděje. Tradice by měly tyto hodnoty oslavovat, ne je zastírat kontroverzemi. Možná je načase některé aspekty našich zvyků přehodnotit, aniž bychom přitom ztratili jejich kulturní bohatství a význam.
A co vy? Jak jste vysvětlili pomlázku někomu ze zahraničí?
