Článek
Sára sedí v křesle u své oblíbené manikérky a snaží se relaxovat. Po náročném dopoledni videokonferencí se těšila na chvíli klidu. Jenže pak přišla ta poznámka, kterou slyší až příliš často.
„A co děti, Sáro? Ve tvém věku už bys měla… A teď, když pracuješ z domova, máš přece ideální podmínky,“ prohodí nehtařka s úsměvem, zatímco piluje Sářiny nehty.
Sára se usměje a odpoví: „Já teď neplacenou pracovní sílu nepotřebuju, neprovozuju doma e-shop.“ Výraz nehtařky byl dokonalou satisfakcí. Ale i tak si neodpustila poznámku: „Pak holky na mateřský mají mít práci, když jim práci z domova berou svobodný ženský! Beztak se doma nepředřeš.“ Na to už Sára nehodlala reagovat, nemá to cenu.
Práce z domova = volno na děti?
Sára patří k rostoucímu počtu lidí, kteří svou práci vykonávají z domova. Home office se stal běžnou součástí pracovního života mnoha profesionálů. Přesto přetrvává řada mýtů o tom, co vlastně práce z domova znamená.
„Nejčastěji čelím představě, že když pracuji z domova, vlastně nepracuji,“ vysvětluje Sára. „Lidé si myslí, že celé dny trávím někde na výletech, sem tam něco naklikám na počítači a jinak mám volno. Proto mi také neustále připomínají, že bych tento volný čas mohla využít k výchově dětí.“
Realita je však zcela jiná. Sářin pracovní den začíná v 7 hodin ráno a často končí až večer. Má pravidelné online schůzky, termíny, které musí dodržet, a zodpovědnost za velké projekty. Jediný rozdíl oproti práci v kanceláři je, že nemusí dojíždět. Za což je ráda, protože nesnáší řízení.
„Když mi lidé říkají, že bych měla využít to, že jsem doma, a pořídit si dítě, jako by vůbec nechápali, že skutečně pracuji,“ říká Sára. „Nedokážu si představit, jak bych zvládala náročnou práci na plný úvazek a zároveň se starala o malé dítě.“
Společenský tlak a osobní volba
Problém, kterému Sára čelí, má dvě roviny. První je nepochopení toho, co obnáší práce z domova. Druhou, mnohem osobnější rovinou, je společenský tlak na ženy v určitém věku.
„Nejhorší je, když mi neznámí lidé pokládají velmi osobní otázky týkající se mého života. Jako by moje frnda byla veřejným majetkem k diskuzi,“ popisuje naštvaně Sára. „Mého přítele se na to nikdo neptá!“
Rozhodnutí mít nebo nemít děti je hluboce osobní a může být ovlivněno mnoha faktory. Mohou to být zdravotní komplikace, kariérní cíle nebo jednoduché osobní preference. Pro mnoho žen jako Sára je frustrující neustále vysvětlovat nebo obhajovat své rozhodnutí.
Jak reagovat na nevyžádané poznámky?
Sára vypracovala několik strategií, jak se vyrovnat s nevyžádanými komentáři:
„Někdy odpovídám s humorem, jindy se snažím vysvětlit, že práce z domova je stále práce na plný úvazek. V poslední době jsem ale začala být přímější a říkám lidem, že ohledně rozmnožování se budu výhradně bavit jen se svým partnerem.“
Existují dny, kdy má Sára těchto poznámek zkrátka dost. „Minulý týden jsem své tetě řekla, že pokud mě ještě jednou zeptá na děti, příště už na rodinnou oslavu nepřijdu. Myslím, že konečně pochopila, že toho mám dost.“
Respekt k osobním volbám
Na konci dne Sára zdůrazňuje, že nejde jen o ni samotnou, ale o respekt k osobním rozhodnutím každého člověka.
„Přála bych si, aby lidé pochopili, že práce z domova je skutečná práce, která vyžaduje soustředění a čas. A také by bylo skvělé, kdyby společnost přestala ženy posuzovat primárně podle toho, zda jsou nebo nejsou matkami.“
Ať už je vaše rozhodnutí jakékoli, mít děti brzy, později nebo vůbec, je to vaše osobní volba, kterou by ostatní měli respektovat. A co se týče práce z domova? Je to způsob, jak pracovat, nikoli volný čas na výchovu dětí.
