Článek
V posledních měsících se v moderní kancelářské budově jedné technologické společnosti na okraji Prahy odehrávalo něco znepokojivého. Jednou týdně se zde objevoval muž s perfektně padnoucím oblekem a přesvědčivým úsměvem.
Richard B., bývalý marketingový ředitel několika mezinárodních korporací, nyní nabízel své služby jako „motivační kouč“. Jeho přítomnost ve firmě nebyla náhodná. Šéf IT oddělení byl jeho dlouholetým známým a dohodl mu lukrativní kontrakt na „osobnostní rozvoj klíčových zaměstnanců“. To, co začalo jako nevinná snaha o zvýšení produktivity, se však brzy změnilo v něco mnohem temnějšího.
Richard si budoval image rebela a vizionáře. „Klasické korporátní myšlení je přežitek. Musíte se osvobodit od zažitých vzorců a najít svou pravou cestu,“ opakoval na svých přednáškách. Jeho metody se opíraly o populární psychologické termíny, test osobnosti a naučené motivační fráze. „Jste typický stratég s prvky tvůrce, potřebujete rozvinout svou vnitřní energii,“ říkával svým posluchačům, kteří hltali každé jeho slovo jako zjevení.
Ačkoli mnozí zaměstnanci jeho teorie zpočátku považovali za bláznivé či nereálné, postupně si většinu z nich Richard získal. Několik zaměstnanců začalo mluvit jeho stylem, citovat jeho moudra a trávit společné večery diskusemi o jeho učení. Vytvořili kolem něj téměř kultovní atmosféru. „Richard mi konečně rozumí,“ svěřovala se programátorka Jana kolegům. „Celý život jsem žila v bludu, až on mi ukázal, kým doopravdy jsem.“
Mezi těmi, kdo jeho učení podlehli nejvíce, byl Tomáš, pětatřicetiletý projektový manažer, který byl obecně oblíbený. Hlavně byl pracovitý a spolehlivý, ale v posledním roce byl čím dál více vyčerpaný. Před rokem se mu narodila dcera Eliška a současně finišoval s dostavbou rodinného domu. Domů přijížděl pozdě večer, o víkendech pracoval na stavbě a pro manželku Markétu a malou Elišku mu zbývalo minimum času a energie.
„Vypadáš unaveně, Tomáši,“ oslovil ho jednoho dne Richard po skupinovém sezení. „Pojď, dáme si kávu.“ Při tomto zdánlivě nevinném rozhovoru začala manipulace, která měla zničit Tomášův život. Richard si vyslechl jeho problémy a pak začal systematicky zasévat semínka pochybností.
„Všimni si, jak o tom mluvíš. Říkáš: Musím dokončit dům, musím vydělávat peníze, musím pomáhat s dítětem. A co tvoje potřeby? Kdo myslí na tebe?“ říkal a upřeně mu hleděl do očí. „A co dělá tvoje žena? Sedí doma s dítětem, zatímco ty řešíš stavbu i finance?“
Během následujících týdnů Richard pracoval s Tomášovou únavou a rostoucím pocitem nepochopení. „Jsi typ objevitel uvězněný v roli poskytovatele,“ vysvětloval mu. „Tvoje pravé já touží po svobodě, po poznání, po seberealizaci.“ Systematicky v něm budoval přesvědčení, že jeho manželství je zátěží, že Markéta nechápe jeho potřeby a že dům je jen „materiálním vězením“ omezujícím jeho potenciál.
Kolegové si začali všímat změn v Tomášově chování. Přestal mluvit o rodině, na společných obědech se vyhýbal konverzaci a stále častěji trávil čas s „Richardovo skupinou“. Když pak po třech měsících oznámil, že dává výpověď, všichni byli šokováni.
„Tahle firma mi už nemá co dát. Musím najít sám sebe,“ vysvětloval kolegům, kteří nechápali jeho náhlé rozhodnutí. Pochopení se mu dostalo jen od těch, které už dříve ovlivnil Richard. I oni se nakonec rozhodli odejít z firmy.
Skutečné rozměry tragédie však vyšly najevo až o týden později, když se kolegyně Petra náhodou setkala s Markétou v obchodním centru. S pláčem jí Markéta prozradila, že Tomáš nejen odešel z práce, ale také se rozhodl prodat právě dokončený dům a odejít od rodiny. „Řekl mi, že celý náš vztah je jen sociální konstrukt a že potřebuje objevit svou pravou identitu,“ vzlykala Markéta s Eliškou v náručí. „Odstěhoval se ke své nové přítelkyni, která prý dokáže naplnit jeho duchovní potřeby.“
Richardovo nová „hvězdná žákyně“ byla pětadvacetiletá absolventka psychologie, která sdílela jeho filozofii a plánovala s ním cestovat po světě a pořádat transformační workshopy. Tomáš, očarován vizí nového začátku, prodal dům pod cenou a peníze investoval do Richardova pochybného byznysu.
Tomášův příběh není ojedinělý. Manipulativní koučové jako Richard dokáží dokonale využít zranitelnosti lidí v náročných životních situacích. Rozpoznávají vyčerpání, nejistotu a potřebu uznání a nabízejí jednoduchá řešení složitých problémů. Jejich metody: izolace od blízkých, vytvoření pocitu výjimečnosti, nabídka „vyššího poznání“ jsou stejné jako u vůdců sekt.
Firmy, které najímají externí kouče bez důkladného prověření jejich kvalifikace a metod, nevědomky vystavují své zaměstnance riziku. Skutečný osobní rozvoj nemůže být postaven na útěku od zodpovědnosti a reality, ale naopak na jejich plném přijetí a porozumění.
Tomáš si tuto lekci uvědomil příliš pozdě. Když se po půl roce „objevování sebe sama“ a vyčerpání všech úspor vrátil do reality, našel zavřené dveře. Markéta mezitím našla novou práci i partnera a Tomášův vztah s dcerou byl nenávratně poškozen. Falešné učení o „osvobození“ ho připravilo o vše, co v životě budoval.
