Článek
Krásný je ten pocit, když vejdete do supermarketu a všude kolem sebe vidíte úhledně balené potraviny. Sýry v průhledných krabičkách, rajčata v elegantních miskách, vše pěkně označené, zvážené a připravené k okamžité spotřebě. Civilizace v plné kráse. Není to náhodou dokonalá cesta k moderní efektivitě, nebo se za tou lesklou fasádou skrývá něco, co by nás mělo znepokojit víc, než nás uklidňuje.
Dlouho jsem byla jednou z těch naivních duší, které věřily, že když je na obalu napsáno 250 g rajčat, tak tam těch 250 gramů skutečně je. Proč by také nebylo.
Až do chvíle, kdy jsem na sociálních sítích narazila na vlnu stížností lidí, kteří si doma vážili nákup a zjišťovali nepříjemné věci. Zpočátku jsem si myslela, že asi jen neměli štěstí.
Pak jsem se rozhodla pro vlastní experiment. Vzala jsem si doma váhu a začala kontrolovat to, co jsem koupila. Sýr za 90 korun označený jako 100 gramů vážil jen 80 gramů. Rajčata za 45 korun údajně vážící 250 gramů se zastavila na 200 gramech.
Že by snad měl obchod jinou váhu? Třeba s AI, která má za úkol nenápadně šidit?
Záhadné mizení gramů aneb fyzika podle supermarketů
Zajímavé je, že zatímco značkové produkty od výrobců většinou odpovídají udávané hmotnosti, zboží balené přímo řetězci má tendenci se tajemně zmenšovat. Asi jim ty kusy potravin samy odletí z balení, než se dostanou na pult. Nebo možná existuje nějaký zvláštní efekt v chladicích boxech, který způsobuje spontánní odpařování hmoty.
Kdyby se mě někdo zeptal, jak je to možné, odpověděla bych asi jako dítě ve škole: „Ono samo.“ Tenhle argument by asi rád použil i management řetězců.
Ale pojďme si to spočítat prakticky. Jeden gram sem, jeden gram tam a najednou platíte za vzduch.
Když si koupíte sýr a chybí vám dvacet gramů, možná si řeknete, že to není nic zásadního. Ale když se tohle opakuje u každého nákupu, měsíčně zaplatíte stovky korun za nic.
A když si tohle vynásobíte všemi zákazníky všech supermarketů, gram sem, gram tam a mají díky nám všem prachy navíc na nové mercedesy pro management, zatímco my si kupujeme obyčejný vzduch.
Je tohle ta proslulá kvalita potravin, kterou nám řetězce neustále hlásají ve svých reklamách? Nebo jim jde především o naši peněženku a my jsme jen zdroj příjmů, který je potřeba co nejefektivněji vytěžit
Filozofie moderního nakupování aneb zdravá paranoia
Jak jsme se vlastně dostali do bodu, kdy musíme do obchodu chodit s vlastní váhou, abychom se ubezpečili, že nejsme okrádáni. Je to paranoia, nebo jen zdravý selský rozum v éře optimalizace zisku.
Možná je to vlastně takový nový druh diety. Jíte méně, aniž byste o tom věděli. Zaplatíte si za 250 gramů masa, dostanete jich 200, a váš kalorický příjem se automaticky sníží. Revoluční přístup k hubnutí.
Důvěra se postupně vytrácí z našich nákupních košíků. Místo výběru kvalitních potravin trávíme čas kontrolováním, jestli nás někdo neokrádá.
Váhy nelžou, obchody ano
Takže tady jsme. V situaci, kdy si nemůžeme být jisti ani tím nejzákladnějším, totiž tím, že když si koupíme kilo brambor, tak dostaneme kilo brambor. Spotřebitel je neustále ve střehu, protože jak jinak mít jistotu, že vás někdo neokrádá, když gram sem, gram tam se stává novým heslem marketingu.
Už jste si někdy také zvážili, co jste si koupili, a jestli náhodou nejste podvedeni stejně tak jako my ostatní?
Podělte se o své zkušenosti a o to, co vám v balíčku chybělo. Možná když se nás sejde víc, začnou nás brát vážně, i když asi ne tak vážně, jak by měli brát své vlastní váhy.
