Článek
Měla jsem být šťastná nevěsta. Místo toho jsem si vzala druhou ženu do manželství. Jmenuje se Mirka, je jí 54 a je to Alešova máma. A bohužel i moje nejhorší noční můra.
Od první chvíle jsem věděla, že bude problém. Když mi Aleš poprvé představil svou matku, změřila si mě od hlavy k patě a pronesla: „Tak ty jsi ta, která chce mého syna.“ Ne „těší mě“ nebo „slyšela jsem o tobě“. Prostě jsem byla ta, která chce jejího syna.
Ze začátku jsem si říkala, že je to normální
Matky jsou na své syny žárlivé, to přece ví každý. Čas to spraví. Ale nespravil. Čím víc času jsme spolu trávili, tím horší to bylo.
Mirka má klíče od našeho bytu. Aleš jí je dal „pro případ nouze“. Jenže nouze je u Mirky každý den. Přijde bez ohlášení, projde se po bytě jako vlastním a komentuje všechno.
„Uklízíš vůbec? Je tu samý prach!“ „Tahle mikina je ošuntělá.“ „Proč nevaříš domácí knedlíky?“ „Aleš má rád poctivé máslo, necpi mu margarín.“
Můj muž ji vždycky hájí
Kdykoli jsem se osmělila stěžovat si, Aleš mě umlčel. „Ona to myslí dobře.“ „Chce nám jen pomoct, nebuď vztahovačná.“
Jeho matka mi řekla, že neumím pořádně umýt nádobí. Moje vaření je prý nechutné, styl oblékání nevkusný, jsem moc hlasitá a líná. Ale to si nemám brát osobně?
Mirka rozhoduje o všem. Kam půjdeme na dovolenou. Jaké auto si koupíme. Kde budeme bydlet. A Aleš? Ten pokyvuje hlavou a říká: „Máma má zkušenosti.“
Zasahuje do všeho intimního
Nejhorší je, když mluví o dětech. Kdy je mám mít. Kolik jich mám mít. Jak je budu vychovávat. „Aleše jsem kojila do tří let,“ řekla mi jednou. „Doufám, že budeš stejně obětavá.“
Obětavá? Já jsem už obětovala všechno. Svůj klid, své přátele, svou důstojnost. Mirka mě izolovala od všech. „Ta tvoje kamarádka je divná,“ říkala o každé mé přítelkyni. „Tvoje sestra je na tebe žárlivá.“ A Aleš jí věřil.
Manipuluje ho slzami
Kdykoli jsem se pokusila postavit na odpor, Mirka vytáhla svou oblíbenou zbraň - slzy. Najednou byla uražená, opuštěná matka, která jen chce dobro pro svého syna. „Vidím, že jsem tady zbytečná,“ bědovala. „Jsem už k ničemu.“
A Aleš? Ten vždycky skočil. „Podívej, co jsi udělala. Máma pláče kvůli tobě.“ Jako kdybych byla já ta zlá čarodějnice, která mu chce sebrat matku.
Vrchol přišel letos v létě
Jeli jsme na dovolenou do Španělska. Týden u moře, jen já a Aleš. Konečně chvíle bez Mirky. Nebo jsem si to aspoň myslela.
Vrátili jsme se a náš byt vypadal jinak. Mirka měla klíče, tak se rozhodla nám udělat překvapení. Přestavěla nám nábytek v obývacím pokoji. Vyhodila mé knihy, protože zabíraly moc místa. Koupila nové záclony, protože ty vaše byly příšerné. Přeorganizovala celou kuchyň - „teď najdeme prý všechno lépe“.
Stála jsem uprostřed cizího bytu a nevěděla, jestli se mám smát, nebo brečet.
Aleš to hájil i tentokrát
„Mami, ty jsi prostě poklad!“ řekl nadšeně. Otočil se na mě – a když viděl můj výraz vraha, dodal: „Celý týden tady uklízela. Chtěla ti udělat radost. Není to skvělé?“
V tu chvíli mi došlo, že nežiju svůj život. Žiju život, který mi naplánovala Mirka. V bytě, který vypadá podle jejích představ. S mužem, který si vždycky vybere ji.
Musela jsem mu dát ultimátum
„Buď já, nebo ona,“ řekla jsem Alešovi. „Rozhodni se sám, jdu k mamince.“
Rozhodl se. Vybral si mámu.
Jsem konečně svobodná
Odstěhovala jsem se k mé mámě. Aleš se přestěhoval k Mirce. Teď má svou drahou maminku na dosah ruky 24 hodin denně. Snad je konečně šťastný.
Já jsem si našla nový byt. Bez cizích klíčů. Bez neohlášených návštěv. Bez komentářů k mému vaření. Poprvé po pěti letech žiju život tak, jak chci.
A víte co? Je to úžasné. Už nemusím chodit po špičkách ve vlastním bytě. Už nemusím poslouchat, jak hlasitě dýchám. Už nemusím žít s dvěma lidmi v manželství.
Maminčini synci se nezmění
Aleš mi občas píše. Stýská se mu. Možná by to mohlo být jinak. Ale já už vím, že ne. Maminky mazánci se nezmění. Jejich matky jsou jim důležitější než manželky.
A já už si nikdy nevezmu muže, který má matku za zadkem každý den.
