Článek
Při řádném jarním úklidu, do kterého jsem se pustila o víkendu, to schytala i má milovaná knihovna. Ne, že by byla nějak obrovská, ale má své řádné místo v naší domácnosti. Čtu ráda a pravidelně, ale musím uznat, že se při posledním stěhování ty bichle pronesly.
Když jsem si vzala štos knih ze spodní části knihovny, zavrávorala jsem a knihy spadly na zem. A vykoukla bílá obálka s poctivou papírovou padesátkou! Ta tam musí být pekelně dlouho. Tu knihu jsem nečetla snad od puberty!
Milovala jsem totiž klasické knihy od Voltaira, Shakespera a Goetha. Ale Edgar Allan Poe? To jsem četla snad jen jednou.. kvůli čtenářskému deníku. A právě jeho sbírka strašidelných povídek sebou švihla o podlahu, přičemž měla v sobě tu obálku. Obálka byla klasická na dopisy, ale nápis žádný.
Mrkla jsem do ní a našla staré bankovky. Poctivá papírová padesátka mi udělala opravdu radost. Kolik nostalgie mě najednou popadlo! Vzpomněla jsem si, že jsem si peníze schovávala do knížek. To víte, dva sourozenci a ještě tomu starší – to chtělo ochranu. A tím mi byly knihy, protože ty jsem četla doma jen já.
Škoda, že tam nebyly také papírové dvaceti koruny. To byla hromádka peněz v té době, když si člověk nechal rozměnit. Ale to jsem byla ještě opravdu malá, rychle je stáhli z oběhu.
Spoléhala jsem na tento titul, kdyby náhodou sestru přeci jen v létě napadlo číst, protože po té by nesáhla. Také se bála. Měla jsem v plánu chránit své poklady i u mistra, který napsal božský Dekameron, ale tam by riziko ztráty peněz bylo vysoké.
Vzpomínky se mi vracely jako příval. Jako dítě jsem měla svůj tajný systém úkrytů. Některé bankovky byly v Poeových povídkách, jiné v méně nápadných knihách, které nikdo jiný nečetl. Rodiče mi vždycky říkali, ať si založím pokladničku, ale já měla svůj systém.
Položila jsem padesátikorunu na stůl a s novou energií se pustila do dalších knih. V Máji od Máchy byly dokonce dvě stokoruny. Začala jsem systematicky prohledávat knihu po knize, hlavně ty, o kterých jsem věděla, že by sourozenci nikdy neotevřeli. Nakonec jsem v knihách objevila celkem dva tisíce korun v různých bankovkách.
Asi bych měla omrknout, jestli jsou vůbec ještě platné. Padesátka je jasná, ale nechám si ji i tak. Nikdy by mě nenapadlo, že si při úklidu knihovny vydělám peníze. Posledně se mi něco podobného stalo, když jsem uklízela auto bratrovi. Kluk nemotorná měl spoustu peněz pod koberečkem a zapadlé pod sedačkou. Brácha mi dal nakonec nálezné, pořádný polárkový dort! Bože, jak byl kdysi dobrý.
Knihy mi přinesly radost nejen četbou, ale i nečekaným finančním bonusem po tolika letech. A ten příval nostalgie, to mi nikdo nesebere. Naučila jsem se, že někdy stojí za to oprášit staré vzpomínky – doslova.
Přiznejte se, kdo si také schovával penízky do knih? Ráda bych věděla, jestli v tom nejsem sama.
