Článek
„Potřebuju tam ještě jedné srdíčko, Aleši.“ Linda se opřela o jeho stůl a ukázala prstem na reklamní banner. „Tady. A ať je to takové, no, jemné.“
Aleš si ji prohlédl. Zase vypadala skvěle. Vlasy lehce zvlněné, rty s jemným leskem, a ty oči… Všechno na ní křičelo: „Jsem šťastně zadaná!“ Aleš v to ani vteřinu nepochyboval. Tak krásná ženská přece nemůže být sama, zvlášť když tak bravurně píše o lásce. Sakra, musím něco říct.
„Jasně, hodím tam něco decentního,“ přikývl a rychle se vnořil do Photoshopu, aby zakryl, jak se mu třesou ruce.
Zase na něho dnes promluvila. A zase se mu bude motat v hlavě cestou domů. Jenže co on? Co by jí řekl? „Hele, Lindo, někdy bychom mohli někam…“ Ne, to je přece nesmysl. Tak raději zaskočil do obchodu pro nějaké energy drinky a sladkosti, protože noc bude dlouhá. Doma zapnul novou onlinovku. Nejlépe zapomene, když zaměstná hlavu a na to je hraní her nejlepší.
Ve hře se pohyboval jako tzv. „healer“, s přehledem porážel protivníky a hledal spojence na souboj s jinou skupinou. Právě tehdy potkal ve hře drzou Češku. Její černý humor byl boží! Chatovali spolu celou noc. Ona si nalévala bílé víno, on jedl sušenky. Bavili se o všem možném a smáli se každé druhé větě. Bylo to prostě dokonalé.
A pak se zeptal na pravé jméno.
„Linda,“ napsala.
Nevěřícně kroutil hlavou. Ne, to není možné. Musí to být jiná Linda. Jenže nebyla.
V tu chvíli na druhé straně obrazovky dorazila zpráva, že jde o Aleše z práce. Linda pobaveně zvedla obočí. Kdo by to byl řekl? Celý den s ním řeší grafiku a teď spolu trávíme Valentýna online.
Nalila si další skleničku a rovnou mu zavolala. Možná to byl nejpovedenější Valentýn za dlouhou dobu pro oba. A kdo ví, možná příští Valentýn už nebude jen online.
