Článek
„Žiju si jako v pohádce, když nechci, nejdu do práce,“ zpívá zpěvák kapely Chinaski. A víte co? Přesně tak to mám. Zatímco vy vstáváte v šest, abyste v osm seděli u svého stolečku v korporátu, já se možná právě převracím na druhý bok. A je to boží!
A teď pravda, vstávám v šest také, ale končím po druhé odpoledne. Neztrácím čas cestováním, stačí přejít z jedné místnosti do druhé. Odpoledne si jdu na chvíli ven na svižnou procházku a po návratu si dám tzv. druhou směnu, ale to už nikoho nezajímá.
Nikdo práci z domova neuznává a nechápe
„Pracuješ vůbec někdy?“ ptá se mě známá, kterou jsem potkala během procházky. „Ne, já mám na to lidi, Maruš,“ odpovím z legrace. Ale ona to vzala vážně, v jejích očích vidím směs závisti a nepochopení. Ano, sedím většinu dne doma v teplácích, s kávou v ruce, zatímco jiní sedí v kanceláři nebo makají někde na stavbě. Ale makám.
Nehtařka při poslední návštěvě nevěřícně kroutila hlavou: „To není možný, jak můžete vydělávat z domova,“ poznamenala. „A máš vůbec firmu? Kancelář? Zaměstnance?“ Ne, nemám. Mám notebook, mozek a internet. A vydělávám si tolik, kolik potřebuji, a ještě spořím na horší časy.
Někteří známí jsou přesvědčeni, že jsem vyhrála rentu nebo jsem něco dostala z dědictví a teď si jen „hraju na podnikatelku“. Protože když nemáte flotilu aut, kancelář plnou lidí a nenosíte kostýmky od návrhářů, tak přece nemůžete vydělávat skutečné peníze!
Důvod, proč jsem se vzdala stálého místa
Když jsem začínala podnikat v jedné síti jako makléřka, jednatelé nechápali, proč nechci stálé místo. Jenže… Proč platit za starou židli, ze které mě bolí záda, za kafe, které mi nechutná? Když doma mám lepší a pohodlnější vybavení ve své pracovně? Proč platit za asistentku, která mi je k ničemu, protože si klienty obstarám sama? Trvalo to dlouho, ale nakonec můj systém pochopili.
Dělám na svém, kdy uznám za vhodné
To, co nikdo nevidí, je, že zatímco jiní v pátek v pět vypínají počítače a mají padla, já mám padla už dávno. Protože si chci život užít, dokud jsem zdravá. No, relativně zdravá, díky práci v korporátu jsem si zařídila autoimunitní nemoc, které se už nikdy nezbavím.
Ano, nemusím každé ráno mrznout na zastávce. Nemusím hlásit nadřízenému, že si potřebuji odskočit k lékaři. Nemusím prosit o dovolenou v termínu, který vyhovuje firmě či kolegům. Prostě si ji vezmu, kdy chci. Ale musím si vše řádně nadělat dopředu.
„Jsi šťastlivec, můžeš si dělat, co chceš!“
Ty kecy, když jsem odcházela z korporátu, si pamatuji dodnes. „Konečně nebudeš otrok! Nebudeš muset makat od osmi do čtyř, ale hezky si to uděláš na pohodu.“
Víte co? Makám ještě víc! Ale s jedním zásadním rozdílem – můj čas patří jen mně. Když je venku krásně, můžu si vzít notebook a pracovat z parku nebo u vody. Zatímco ostatní civí z okna kanceláře, jak venku svítí slunce a oni tam nemůžou.
Jsem zdravější a šťastnější
Od doby, co pracuji z domova, jsem téměř nebyla nemocná. Žádné bacily z klimatizace, žádné viry kolující po kanceláři. Mám více prostoru se o sebe starat. Když mě bolí záda, prostě si zacvičím. Když mám hlad, ohřeji si jídlo místo nějakého předraženého oběda ve městě.
Navíc si plánuji práci podle sebe. Některé dny začínám v šest ráno, jiné v deset. Nepotřebuji předstírat, že pracuji, když nemám náladu nebo energii. Pracuji, když jsem nejproduktivnější – a to je luxus, který v žádné firmě nemáte. A když ano, stejně se setkáte s mantinely a častým reportováním činnosti.
Klidně si myslete, že se flákám. Ale není to tak, intenzivně se učím novým věcem a zlepšuji se. V klasické práci jsem na to neměla vůbec čas a prostor. Teď mám možnost růst a zlepšovat se ve všem, co mě baví, což je obrovská změna.
Klidně si myslte, že se flákám
Práce na volné noze není pro každého. Vyžaduje disciplínu, odvahu a schopnost žít s určitou nejistotou. Není to flákání, jak si mnoho lidí myslí. Je to životní styl, který mi umožňuje žít podle vlastních pravidel.
A víte co? Vůbec mi nevadí, že mi okolí často nevěří. Jen ať si myslí, že se jen válím doma, zatímco oni „poctivě“ pracují. Těch osm hodin, které prosedí někdo naštvaný v kanceláři, já využiju podle sebe a efektivně.
A večer? Užiju si chvilku pro sebe a rodinu a když mám chuť, klidně jdu ještě chvilku pracovat. Lepší než koukat na televizi, ve které jsou jen bludy.
Každý si můžeme vybrat, jakou práci si zvolíme. Jen se musíme do toho pustit. Mně to trvalo deset let, ale teď bych už neměnila.
