Vaření rozdělilo rodinu: Máma žárlí na partnerku syna

Kristýna neměla lehký život, dětství zažila v rodině, kde alkohol byl denní chléb. Aby ona a její sourozenci nebyli o hladu, naučila se velmi rychle vařit z dostupných ingrediencí, kterých doma nikdy moc nebylo.

Když poznala Pepu, nesmírně se do něj zamilovala. On jí vyprávěl o rodičích tak krásné věci, že se nemohla dočkat dne, kdy je pozná osobně. Protože jí Pepa vyprávěl, že máma miluje sladké, rozhodla se upéct na den setkání dort, to ale netušila, co tím rozpoutá.

První setkání s Pepovou matkou Marií a tatínkem Josefem se odehrálo v jejich útulné chatičce na Šumavě. Kristýna se na tento moment pečlivě připravila, její čokoládový dort s malinami vypadal jako z cukrárny.

Marie zpočátku působila mile, ale při prvním soustu se její výraz změnil. „Ty ses s tím tedy vyhrála,“ pronesla s podivným důrazem. „Můj Pepíček byl vždycky spokojený s obyčejnými buchtami, já jsem na takové pečení s dětmi neměla čas.“

Od toho dne se každé setkání stalo bojištěm. Marie nesnášela pohled na to, jak její syn vychvaluje Kristýnino vaření. Dokonce jedl pokrmy, které od ní nikdy nechtěl. Čím více se Kristýna snažila tchýni potěšit, tím větší odpor sklízela. Její láska k vaření a péče o domácnost, které si v dětství musela osvojit z nutnosti, se staly terčem neustálé kritiky.

Pepova matka začala postupně zpochybňovat každý Kristýnin krok. Při návštěvách jejich bytu s despektem komentovala perfektně uklizené police, nablýskané podlahy a voňavé prádlo. „To se asi dost nudíš, když máš čas na takové zbytečnosti,“ rýpala si. Kristýna radši mlčela, jak by mohla vysvětlit, že pořádek a teplý domov jsou pro ni symbolem všeho, co v dětství neměla?

Situace se vyhrotila na rodinné oslavě. Marie před celou rodinou zaútočila na „některé ženské“, které se podle ní místo zábavy jen předvádí svým domnělým domácím uměním. Kristýna se rozplakala a odešla. Pepa to nenechal jen tak. Před všemi řekl matce, ať se konečně vzpamatuje, vždyť má být ráda, že si našel ženu, která se o něj tak hezky stará. A kdyby se aspoň trochu o Kristýnu zajímala, zjistila by, čím vším si v dětství prošla. Pečení pro ni bylo lékem na většinu potíží v rodině.

Marie si z intervence nic nevzala, ba naopak. Dál vytrvale bojuje proti své snaše. Kdykoli může, rýpne si do její údajné dokonalosti.

Kristýna už přemýšlela, že začne doma méně uklízet a vařit jen ohřívané polotovary. Pepa ji však přesvědčil, ať zůstane sama sebou. Koneckonců, není její chyba, že se jeho máma nedokáže smířit s tím, že někdo může být v něčem lepší než ona.

A tak zatímco v domácnosti mladého páru voní čerstvé pečivo a všechno má své místo, tchyně Marie dál pomlouvá svou snachu. Místo aby ocenila, že její syn našel ženu, která dokázala proměnit svou těžkou minulost v umění vytvářet šťastný domov, radši kolem sebe dál kope a dělá naschvály. Někdy je zkrátka dokonalost na obtíž.

Zažili jste něco podobného? Jak to u vás s odstupem let dopadlo?