Článek
Třetí den v kuse ukazuje teploměr v bytě krásných třicet stupňů a venku je ještě hůř – já se konečně dostávám k zásadnímu životnímu poznání: být malá má své výhody. Zatímco vysoké ženy v těchto vedrech vypadají jako zhroucené žirafy, já jsem objevila svatý grál letního oblékání díky zapomenuté dlouhé sukni, která mi zamotala nohy i s podpatky. A tak přišel jednoduchý nápad.
Není to módní vychytávka hodna chvály, je to čirá nouze. Když vám je doma vedro jako v pekle a venku je to ještě horší, naučíte se improvizovat rychleji než Carrie Bradshaw kombinuje značky. Jenže místo lodiček od Manolo Blahnika volím bosé nohy na chladné dlaždice – přepych, který si nemůže dovolit ani ta největší módní nadšenec.
Ta zapomenutá sukně mi normálně sahá až na zem, takže jsem v ní vypadala jako hobit, co si vypůjčil šaty od Gandalfa. Ale v téhle pekelné vlně veder se stala mou záchranou. Prostě jsem ji vytáhla výš, až z ní byly vzdušné šaty. Kolena zahalená, slušnost zachována, a přitom mám pocit, že jsem oblečená do vzdušného oblaku.
Vedro mě naučilo věci, o kterých jsem nikdy nesnila. Sprcha ve tři ráno je naprosto normální aktivita. Klimatizace, ventilátor a stroj na led jsou nejvyužívanější technikou doma vůbec. Vyjít ven znamená vstoupit do jiné dimenze pekla, kde se asfalt roztéká blahem. A vám to ničí nové botičky.
Takže zatímco se venku vaří i vzduch a doma je to jen o něco míň brutální, já se loudám po bytě ve svých improvizovaných šatech ze sukně, bosá a oblblá vedrem.
Není toto žádná elegance, ale přežívám. Mozek funguje tak na půl a modlím se, aby nepřišel žádný složitý pracovní úkol, protože na to prostě teď nemám. Jediné, co chce moje tělo, je dostat se do vody nebo aspoň do stínu.
Jak bojujete s vedrem vy? Více příběhů ze života hobita najdete nově i na mém blogu.
