Článek
V posledních měsících se kolem Franze Kafky děje mnohem víc, než by člověk čekal. Film režisérky Agnieszky Holland totiž ukazuje spisovatele v trochu jiném světle a mladí lidé najednou zjišťují, že ten člověk, co žil před sto lety, se jim celkem podobá.
Kafka nepil, nekouřil, jedl vegetariánsky a po práci v kanceláři seděl v noci nad psaním. Zní vám to povědomě? Film Franz staví na tom, že Kafka byl vlastně moderní introvert, který by dnes klidně pracoval v coworkingu a večer by psal na notebooku. Jenomže nevíme, jestli to sedí s tím, jaký doopravdy byl.
Kinetická hlava Franze Kafky, kterou můžete najít v Praze.
Dříč, který po nocích pracoval na vlastním snu
Když se podíváme na Kafkův život bez příkras, zjistíme docela obyčejné věci. Chodil do práce každý den, pracoval v pojišťovně a byl na něj spoleh. Kolegové ho znali jako člověka, co odvádí slušnou práci a nebourá stůl. Večer se pak věnoval psaní, což bral strašně vážně, ale dělal to hlavně proto, že ho to naplňovalo. Tahle kombinace není tak výjimečná, spousta lidí dneska dělá něco podobného. Jen nejsou slavní.
Jeho vegetariánství bylo v tehdejší době neobvyklé, to určitě stojí za zmínku. Taky to, že nepil alkohol a nekouřil, to tenkrát mezi muži rozhodně nebyl standard. Ale jinak žil normálně. Chodil do kaváren, bavil se s přáteli, měl vztahy, které pro něj byly důležité. Dokonce měl smysl pro humor, což spousta lidí dneska vůbec netuší. Představa, že seděl zavřený doma a trápil se, prostě nesedí. Bydlel celý život v centru Prahy, pořád se pohyboval po stejných ulicích a místech, která dobře znal.
Jeho povaha byla samozřejmě citlivá. Přemýšlel o věcech hodně dlouho a hodně intenzivně, což dneska nazýváme introvertní povahou. Ale nebyl žádný mizantrop. Prostě byl tichý člověk, který se rád zamýšlel a potřeboval čas sám na sebe. Takovýchto lidí jsou dnes tisíce, ale nikomu to zvláštní rozhodně nepřijde.
Film si vzal jen to, co se mu hodilo
Holland natočila film, který není životopis v klasickém slova smyslu. Vzala kousky Kafkova života, poskládala je vedle sebe a vytvořila mozaiku. Občas tam vmíchá vzpomínky, sny nebo jeho vnitřní monology. Výsledek působí dost specificky, protože divák musí skládat příběh sám a hlavně musí Kafku už trochu znát, jinak se v tom ztratí.
Tahle forma má svůj důvod. Režisérka chtěla zachytit způsob, jakým Kafka psal, takže i film působí fragmentárně a někdy až nesrozumitelně. Emoce a atmosféra jsou důležitější než přesné fakty. To tak u filmu bývá. Některé postavy z Kafkova života ve filmu chybí úplně, jiné dostávají víc prostoru, než by historicky zasluhovaly. Film prostě ukazuje Kafku takového, jakého si ho dneska představujeme, ne nutně takového, jaký byl.
Divákovi to dává silný zážitek, to je fakt. Atmosféra Prahy tam funguje výborně, protože se točilo přímo v ulicích, které Kafka prošlápl. Vizuálně to vypadá dobře a člověk má pocit, že nahlíží do Kafkova světa. Jenže pozor, je to svět vytvořený podle toho, co si my myslíme, že prožíval.
Tlak a úzkost ano, ale radost chybí
Kafka ve svých dopisech často psal o tlaku, který cítil. O pocitu, že nestačí tomu, co se od něj čeká. Tohle film vystihuje docela přesně, protože ukazuje člověka, který se snaží vyrovnat s očekáváními okolí. Jeho citlivost a schopnost všímat si detailů tam taky vidíme. Režisérka dokázala vytvořit napětí, které možná Kafka opravdu pociťoval.
Ale film zároveň vynechává kus reality. Kafka totiž nebyl pořád v depresi nebo úzkostech. Měl období, kdy se mu dařilo, kdy se bavil a kdy žil úplně normálně. Ve filmu dostávají tyto momenty mnohem méně prostoru, protože by kazily ten obraz trpícího umělce. Režisérka Holland pracuje s mýtem, který se kolem Kafky vytvořil během let. Ten říká, že byl věčně nešťastný introvert bez radosti ze života. Jenže historické záznamy ukazují, že to tak úplně nebylo.
Mladý Franz Kafka se strýcem Alfredem.
Generace Z má důkaz, že i kdysi se lidé chovali jinak
Dnešní mladá generace často slyší výčitky. Prý přehnaně řeší duševní zdraví, moc sedí doma, nejí maso a pracuje víc, než by bylo zdravé. Film Franz přichází s jiným pohledem. Ukazuje člověka, který žil podobně už před sto lety, a přitom vytvořil díla, která vydržela dodnes. Pro spoustu mladých lidí je tohle docela povzbuzující zpráva, takže když si díky filmu otevřou jeho knihy, je to vlastně přesně to, co mělo nastat.
Film Franz tato témata zdůrazňuje víc, než by asi bylo historicky spravedlivé. Kafka se tím pádem stává zrcadlem dnešních lidí, což je fajn pro jejich sebevědomí, ale zkresluje to realitu. Kafka žil v úplně jiné době, s úplně jinými problémy a možnostmi. Srovnávat ho s dnešními mladými lidmi jeden ku jednomu je trošku nadsazené.
Historické prameny říkají jasně, že Kafka byl složitější postava, než jak ho dneska vnímáme. Film ten rozdíl ještě prohlubuje, protože staví na představách a emocích víc než na faktech. Není to nutně špatně, ale divák by si to měl uvědomit.
Stojí film za zhlédnutí?
Film nabízí zajímavou cestu do světa spisovatele, který český prostor formoval, i když psal německy. Mladí diváci tam najdou potvrzení, že jejich způsob života má nějakou tradici a že nejsou úplně odtržení od minulosti.
Film zároveň ukazuje, jak se mění pohled na historické osobnosti podle toho, co právě potřebujeme slyšet. Kafka se stal značkou, symbolem, ikonou. Film pracuje právě s touto ikonou a divák by neměl čekat dokumentární přesnost. Kafka byl člověk s běžnými starostmi, s prací, vztahy a sny. Film ho dělá trochu větším, než byl, ale možná právě proto funguje.
