Článek
Bylo krásné letní odpoledne a já se rozhodla, že si po dlouhé době zajdu na koupaliště. Slunce krásně hřálo, voda lákala ke koupání a já si říkala, jak je život fajn. Navíc jsem se pyšnila několika shozenými kily, takže jsem se do svých oblíbených bikin nasoukala s pocitem vítězství.
Vrchní díl se mi sice trochu zařezával do ramen, ale na druhou stranu všechno držel tam, kde měl. Obdařené ženy to s výběrem plavek prostě nikdy neměly jednoduché. A spodní díl byl dokonce volnější! Super, že ta dieta zabrala.
Den, kdy se na mě všichni usmívali… a pískali
Vlezla jsem do bazénu a užívala si příjemně teplou vodu. Byl to jeden z těch dnů, kdy se cítíte skvěle ve své kůži. Lidé se na mě usmívali, někteří pánové dokonce pískali a tleskali. „No vida,“ říkala jsem si, „ta dieta se fakt vyplatila! Jsem ještě kus!“ Mávla jsem na jednoho pána, který se smál od ucha k uchu, a střihla jsem si ještě pár temp.
Jenže úsměvy se začaly měnit v pohoršené výrazy, pískání znělo nějak divně a najednou si na mě lidé začali ukazovat. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen můj pocit. Pak se ale začali šeptat a někteří dokonce kroutit hlavou. „Co se sakra děje?“ blesklo mi hlavou. „Mám snad rozteklou řasenku?“
Rychle jsem zkontrolovala vrchní díl plavek – v pořádku, drží. Podívala jsem se na ostatní ženy v bikinách, abych se ujistila, že nejsem nějak mimo trend. Ne, všechno v pohodě. Ale ty pohledy neustávaly. Naopak, zdály se být intenzivnější a plné odsouzení.
A pak jsem se podívala dolů…
V ten moment mi to došlo. Podívala jsem se do vody, a tam… nic. Žádné spodní plavky. Absolutně nikde! Hubnutí je sice fajn, ale evidentně mi spodní díl plavek plandal víc, než jsem si myslela. A při mém odvážném skoku do vody mi prostě vzal roha.
V tu chvíli mi všechno docvaklo. Ty úsměvy na začátku, to pískání a tleskání – nebyla to chvála mého pohublého těla. Všichni viděli mé krásně střižené chloupky na ohanbí. A nejen ty. Všechno. Celou tu krásu, kterou jsem si pěstovala v soukromí, teď sdílela s celým koupalištěm.
Takhle rychle jsem z koupáku nikdy neutekla. Voda mi připadala najednou ledová, vzduch horký. Snažila jsem se co nejrychleji dostat z bazénu, schovat se za ručník a zmizet. Rudá až za ušima, s pocitem, že se propadnu do země.
Doma jsem se smála i plakala zároveň. Je to sice trapné, ale aspoň mám historku, kterou budu vyprávět vnoučatům. A poučení? Příště si po hubnutí koupím nové plavky. Nebo si je alespoň pořádně zkontroluji, než skočím do vody!
