Článek
Když mi zazvoní telefon a někdo si objedná mé služby, už si automaticky představuji, kdo to asi bude. Bohatý floutek nějakého milionáře? Někdo, kdo rychle zbohatl na chudých? Člověk, co si to skutečně vydřel a chce si na stará kolena něco užít? Nebo osoba na hraně zákona, která se bude bát, jestli neuvidím něco, co mě pak bude stát krk?
Jmenuji se Radek a pilotuji soukromé tryskáče už patnáct let. Co všechno jsem za tu dobu zažil, by mi stěží někdo věřil. Většinou, díky bohu, jde o floutky a rychlo kvašky, které se dostaly k penězům a chtějí lidem dokázat, jak moc mají peněz. Protože mají tryskáč s pilotem a personálem na palubě.
Nejhorší jsou ti, kteří se chovají k personálu jako ke svému majetku. Kolikrát jsem musel pomoct letuškám, které někdo sexuálně obtěžoval. Ano, některé si to užívaly, protože v tom viděly možnost klofnout někoho majetného. Ale většina z nich byla normálních, slušných, jen nevěděly, na jakou práci se holky daly. Brzy ale prozřely a většinou si našly klidnější místo.
Ale víte, co je nejhorší? Když létáte pro bohatou ženu. Která si myslí, že jí patří celý svět, posádka a dokonce i já. Jenže to se plete. Já nebudu její pejsek na hraní. Jednou se mi jedna žena v půlce letu začala svlékat a otevřeně mi navrhovala, že v kokpitu si to ještě s nikým neužila, ale já mám tu čest jí to udělat. Když jsem odmítl a vysvětlil jí, že se soustředím na let, začala křičet, že si mě najala a že jí mám poslouchat. Musím říct, že zbytek letu byl pořádně nepříjemný.
Pamatuji si jeden let do Monaka. Pasažér si nechal naložit dva kufry plné hotovosti a celou cestu se chlubil, kolik má peněz. Rozházel bankovky po kabině a nutil letušky, aby je posbíraly na kolenou. Když jsme přistáli, policie na něj už čekala. Ukázalo se, že peníze byly z podvodu a on si chtěl užít poslední chvíle na svobodě.
Jiný případ byl ještě horší. Ruský oligarcha si najal tryskáč na víkendový výlet. Vzal si s sebou tři asistentky a během letu jedna z nich dostala panický záchvat a začala bušit do oken a křičet. Museli jsme ji uklidnit a nouzově přistát v Budapešti. Až později jsem se dozvěděl, že ty holky tam byly proti své vůli.
Co mě ale taky vždy bolelo? Ten nepořádek po té rádoby smetánce. Všude alkohol, jídlo, mnohdy i tělesné tekutiny. Bylo mi personálu líto, když to museli uklízet.
Někdy ale potkám i normální lidi. Starý pán, který si peníze vydělal opravdovou prací a teď chce ukázat vnukům svět. Nebo podnikatelka, která poctivě buduje firmu a potřebuje rychle cestovat. Ti jsou vzácní, ale existují.
Po patnácti letech v téhle branži už vím jedno. Peníze z lidí udělají prasata. A čím víc jich mají, tím horší jsou.
