Článek
Nedávno mě na sociální síti vytočil příspěvek mladé matky, která žádala vykázání kuřáků z restauračních zahrádek. Podle ní „kuřáci na zahrádku nepatří“ a měli by „jít kouřit jinam“. A dostala pěknou čočku.
Ačkoliv sama nekouřím, musím se ptát: Není té šikany už dost? Nejprve jsme vyhnali kuřáky z hospod, takže majitelé investovali do zahrádek. A teď je chceme vyhnat i odtud?
Co mě však zaráží nejvíc, je evidentní pokrytectví. Tytéž matky, které vehementně požadují segregaci kuřáků i z venkovních prostor, se cítí pobouřeně, když narazí na kavárnu s nápisem „Pouze pro dospělé“. Najednou je to „diskriminace“ a důvod k podávání stížností na hygienu či živnostenský úřad.
Jinými slovy: Vyžadovat segregaci kuřáků je v pořádku. Vyžadovat klidný prostor bez dětí je nepřijatelné.
Kam se poděla elementární tolerance? Kdysi platilo: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Dnes to vypadá, že svoboda některých je důležitější než svoboda jiných.
Když podnikatel vyvěsí ceduli „Vstup bez dětí“, okamžitě čelí veřejnému lynči na sociálních sítích. Přitom jde o jeho soukromý podnik a měl by mít právo stanovit si pravidla, která vyhovují jeho zákazníkům.
Pokud argumentujeme zdravotními riziky, bylo by fér se podívat i dál. Kolik mladých matek se rozčiluje nad výfukovými plyny z aut projíždějících kolem zahrádek? Ty jsou často mnohem škodlivější než občasný cigaretový kouř.
Majitelé restaurací se ocitají v nelehké situaci. Pokud se rozhodnou vytvořit prostor bez dětí, riskují obvinění z diskriminace. Pokud zakážou kouření i na zahrádkách, přijdou o část klientely. A co si budeme, větší tržbu udělá štamgast, ne matka na jednom kafíčku.
Tito podnikatelé už museli investovat nemalé peníze do úprav, když nastal zákaz kouření v prostorách restaurace. Mají nyní znovu sahat do kapsy nebo rovnou říct třetině zákazníků, že nejsou vítáni?
Jistě, kouření má rizika. Ale venkovní prostor zahrádky, kde se kouř okamžitě rozptýlí? Kolik studií prokázalo zdravotní rizika z cigarety u vedlejšího stolu venku?
Na druhou stranu, kolik lidí vyhledává klidná místa bez křiku dětí? Je jejich přání méně legitimní? Přesto je cedule „Bez dětí“ považována za skandál.
Kuřáci už udělali mnoho ústupků. Přijali zákaz kouření v budovách, restauracích, na zastávkách. Přestali kouřit u dětských hřišť. Platí enormní daně z cigaret.
A stále to nestačí. Někteří chtějí kuřáky vymazat z veřejného prostoru úplně, ale zároveň protestují proti tomu, aby někdo podobně „segregoval“ je a jejich děti.
Řešení je přitom jednoduché: vzájemný respekt a skutečná tolerance - taková, která platí oběma směry. Kuřáci by měli být ohleduplní. Matky s dětmi by měly chápat, že ne každý prostor je dětské hřiště. A majitelé podniků by měli mít právo zvolit si svou cílovou skupinu.
Pokud někdo nechce cítit kouř, může jít dovnitř nebo najít nekuřácký podnik. Stejně tak by měl mít možnost najít místo bez dětí, pokud po tom touží.
Tolerance nemůže být jednosměrná. Pokud požadujeme právo odsunout kuřáky, musíme akceptovat právo jiných segregovat děti. Veřejný prostor patří všem a kompromis není sprosté slovo.
Není té šikany a pokrytectví už dost? Dejte mi vědět váš názor.
