Článek
Vyberete si krásnou kavárnu pro váš start v týdnu, láká vás, protože je všude na sociálních sítích. Podíváte se do nabídky podniku a vyberete tak, aby se to dobře fotilo a bylo mělo to skvělé ohlasy? Nebo si dáte něco, co vám opravdu chutná? Pokud jde o to, jak to vypadá, tento článek nepřeskočte.
Závislost na sítích často slepě podceňujeme
I já jsem si tím prošla, protože jsem byla poslední, která nemá sociální sítě a tak jsem se na ně vrhla. Najednou jsem si fotila s odpuštěním každý „prd“. Protože to přeci dělá každý, tak já bych měla taky. Zpětně když si na tu galerii fotografií dívám, dochází mi, jak moc jsem byla ztracená.
Ještě nahraju jedno video a můžeme si lehnout
Ale nejdete, musíte se přece dívat, jak přistávají srdíčka a komentáře. A když ne, začnete vyšilovat, co se děje. - Tady zbystřete, opravdu chcete vzpomínat na tyto body vašeho života?
Jak poznat, že máš problém?
- První, co ráno uděláte, je kontrola sociálních sítí – často ještě předtím, než vůbec vstanete z postele
- Jídlo se vám začne připalovat, protože musíte odpovědět na každý komentář pod svým postem
- Na dovolené trávíte víc času výběrem správného filtru na fotky než pozorováním okolí
- Cítíte úzkost, když zapomenete telefon doma
- Počítáte lajky pod příspěvkem a mažete ty, které „nemají dost srdíček”
- Porovnáváte svůj život s životy ostatních a připadáte si špatně
- Přestáváte se vídat s přáteli osobně, protože přece „víte, co dělají” z jejich profilů
- Ochladl váš vztah s partnerem a často se hádáte kvůli tomu, že jste na telefonu
Neberte to nijak zle, ale je čas s tím něco dělat. Jinak vám uteče skutečný život mezi prsty.
Pokud si přes sociální sítě vyděláváte, je jasné, že je musíte obsluhovat. Ale stanovte si na to přesně čas a nebo to delegujte specialistům na marketing. Zjistíte, že ušetří strašně moc času a budete se moci věnovat svému podnikání, které vám mohou přinést mnohem víc peněz, než zaplatíte nějaké agentuře.
Jak jsem prozřela já a co mi pomohlo?
I když mi telefon práská, kolik času strávím na telefonu, toto to nebylo. Ale byly to situace na výletech, kdy jsme díky hledání nejhezčího záběru zapomněli na to, že na nějakém výletě jsme.
Dále to, že sedím u telefonu a odpovídám na dotazy v komentářích do noci byla třešinka na dortu.
Vyplatilo se mi to, že nechávám telefon mimo dosah ruky. Možná to zní až moc jednoduše, ale zkuste to. Přistihnete se, že každou chvilku lovíte rukou telefon, který vedle vás není. A budete líný si pro něj jít.
Naučila jsem se příspěvky plánovat, díky tomu jsem nemusela řešit, že právě v tento čas musím něco pustit do světa. Příspěvky se díky tomu staly více propracované.
A na výletu si telefon dejte někam do baťůžku, lenost je nejlepší parťák na ukončení poměru se závislostí. Najednou si sednete a budete se kochat, napadne vás na místě zůstat déle a jen tak si užijete tu danou chvilku.
Co se stane, když tu závislost porazíte?
Změní se vám pohled na svět a uleví se vám. Začnete si všímat, jak všichni kolem vás opravdu jen visí na telefonu. A hlavně začnete skutečně žít.
Nejvíce mě pobavilo, když jsem šla ulicemi města a pak se zastavila. Zírala jsem na nebe a uculovala se. Lidé nechápavě koukali, co ta ženská blbne. Pak se podívali také a pookřáli. A to jsem se dívala jen na západ sluníčka, který byl opravdu božský.
Poté za mnou přišla dívka a poděkovala mi se slovy: „Kdybych si nevšimla, že tu někdo stojí, neviděla bych tak krásný západ slunce.“
Život není o dokonalosti
Tlak sociálních sítích na to, že vše musí být krásné nikomu neprospívá. Spíš to vyvolá přemýšlení nad vlastním životem, proč nevypadáte po ránu také jako ta influencerka atd. Víte, ona se klidně přes hodinu líčí, používá silné filtry a retuše. Je to jen pozlátko.
Osobně miluji profily lidí, kteří ukazují život jaký je. I s nedokonalostmi, protože chtě nechtě, právě to je život. Každá překážka nás může posouvat dál a formovat nás.
Nastavme si zrcadlo
Hodně se mluví o tom, že máme být autentičtí, ale v reálu to tak horké není. Nejvíce jsem si řekla, že chci něco změnit, když jsem fotila portréty žen. Většina z nich už bohužel nezná svojí pravou tvář.
Víte, fotoaparáty v telefonu už vám ten obličej retušují automaticky. Ženy se stále více stydí za vrásky a úsměv. Já ne, chci, aby v budoucnu jsem na fotkách byla opravdová.
Nechci, aby vnoučata viděla jen vyžehlenou pleť s dokonalým výrazem v obličeji někde v ateliéru. Chci ať vidí mé vrásky, můj úsměv a emoce.
Proto miluji stará rodinná alba, nehrálo se na dokonalost, ale o zachycení důležitého momentu v životě. A proto mé fotky budou převážně z kuchyně, výletů a při čtení či psaní. Jaké jsou ty vaše?
