Článek
Pokaždé, když se strhla bouřka, babička zbledla a sevřela ruce. Její oči přejížděly z okna k nám, dětem, které jsme se krčily uprostřed místnosti. „Tiše!“ šeptala. „To je Perun!“ A zatáhla závěsy.
Hřmění venku znělo jako dunění obrovských válečných bubnů. Blesky křižovaly tmavou oblohu a já jsem se choulila blíž k babičce. „Babičko, on je zlý?“ zeptala jsem se potichu.
Babička se zastavila. Její pohled byl něžný, ale vážný. „Perun není zlý,“ odpověděla. „On je jen spravedlivý. Někdo asi hodně zlobil, víš.“ A pak na mě velmi okatě mrkla.
V té chvíli jsem si vzpomněla na všechny seriály, které jsem viděla s tátou. Bojovnici Xenu a oblíbeného Herkula. Vždycky jsem si myslela, že máme stejného boha jako Řekové - Dia. Ale babička mě poučila.
„Perun je statný muž s dlouhými vlasy a zlatým knírem. V ruce vždy drží sekeru nebo kopí. Jeho moc je v bouřích, blescích a válce.“ Její hlas zněl téměř uctivě. „Chrání nás před chaosem a démony.“
Perun podle vyprávění naší babičky.
Když jsme jako děti prováděly nějakou lumpárnu, babička nás často varovala: „Dávejte pozor! Perun vás vidí!“ Bylo to jako neviditelný dozorce, který sleduje každý náš čin. Když se přihnala bouřka, rázem jsme byly pod peřinou.
„Perun je také patronem bojovníků,“ pokračovala. „A jeho spravedlnost je nelítostná. Jeho hněv dopadne na každého, kdo poruší zákony přírody nebo společnosti.“
Bouřka venku zeslábla. Blesky už svítily jen z dálky, hřmění bylo tlumenější. Jako by sám Perun uklidnil svůj hněv.
Jednou jsme zkoušely boha vyvolat, abychom babičku potrestaly, že byla na nás hubatá. Pod stájí rostlo strašně moc květin, o kterých se říkalo, že když je někdo utrhne, dorazí bouřka. Tak jsme jich pro jistotu natrhaly hodně. Klaplo to, bouřka dorazila! A naše babi se modlila za odpuštění. Jen nám hned nedošlo, že jsme zas udělaly lumpárnu a třeba se hněvá spíš na nás, tak jsme se pro jistotu utíkaly do pokojíčku.
A já jsem díky tomu pochopila, že Perun není jen nějaký bůh z dávných legend. Pro mou babičku byl živoucí, důležitou součástí našeho světa. Strážcem, který bdí, trestá, ale také chrání. Jen je škoda, že se na něj začíná zapomínat. Ale kdo ví, třeba se jednou dočkáme filmu o slovanských bozích.
