Volební zemětřesení v Mnichově na Mariánskolázeňsku: Starosta po více než dvou desetiletích „padl“

V tichém náručí Císařského lesa, jen pár kilometrů od rušných promenád Mariánských Lázní, leží obec Mnichov, jedna ze tří obcí katastrálního území Mnichov Sítiny a  Rájov. Pro mnohé návštěvníky regionu představuje oázu klidu a nedotčené přírody, kde se počet obyvatel již dlouhodobě drží na stabilní hranici zhruba čtyř stovek rezidentů.

Mnichov však zdaleka není jen řadovou vsí. Může se pochlubit bohatou historií a architektonickým klenotem – kostelem svatého Petra a Pavla. Tento barokní svatostánek přitahuje pozornost nejen svou historií, ale i unikátním podzemím. V kryptách pod kostelem odpočívají mumiové pozůstatky významných osobností a mnichů, což obci dodává neopakovatelnou mystickou atmosféru.

Navzdory historickému půvabu a stabilní komunitě však v posledních letech Mnichov žil vlastním, zdánlivě neměnným rytmem. A to i v politickém životě.

Zatímco okolní svět procházel neustálými turbulencemi, lokální politika v Mnichově působila neotřesitelně. V jejím čele stál od roku 1998 Jiří Křenčil – muž, jehož politická kariéra se stala ztělesněním obdivuhodné pragmatičnosti a schopnosti přizpůsobit se jakémukoli režimu či aktuálnímu politickému proudu.

Podle pamětníků a místních obyvatel stál Jiří Křenčil na straně režimu už před rokem 1989. Po sametové revoluci však prokázal mimořádný cit pro politickou orientaci. Během své dlouholeté dráhy dokázal obratně střídat politické dresy a kandidátní listiny podle toho, kde zrovna vál příznivý vítr – dlouhá léta zastupitelstvo reprezentoval za Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD), po té SNK a později pod hlavičku nezávislého hnutí „Pro lepší život“. Tato taktická flexibilita mu umožnila udržet se v čele radnice neuvěřitelných 24 let.

Pro generaci obyvatel Mnichova byl starosta Křenčil jedinou tváří, kterou v čele své obce znali. Při posledních komunálních volbách 9. a 10. října však nastal zlom neboli volební zemětřesení. Dlouholetý starosta a politický matador poprvé nedokázal obhájit svůj mandát a do zastupitelstva se vůbec nedostal. V Mnichově tak po čtvrtstoletí definitivně skončila jedna kapitola a otevřela se cesta k nečekané proměně.

Když jsem se v roce 2022 do Mnichova přistěhoval, o lokální politiku v našem mikrosvětě jsem se příliš nezajímal. Moje pozornost, mimo jiné i jako člena z jedné vládní strany, směřovala spíše k celostátním a krajským tématům. Netrvalo však ani rok, a praxe běžného života mě donutila začít se dívat kolem sebe. V obci totiž vyplavaly na povrch problémy, které se tu bezvýsledně vršily celá desetiletí.

Bývalého starostu nemám v úmyslu osobnostně dehonestovat – na to žiji v Mnichově opravdu poměrně krátce. Co mu však jako občan musím mít zásadně za zlé, je dlouhodobá neschopnost vyřešit základní životní potřebu celého našeho území: vlastní vodu. Žijeme sice v kraji proslulém živými vodami a prameny, ale Mnichov, Sítiny i Rájov sužují po desetiletí vleklé potíže se suchem a kvalitním zásobováním.

Přísliby přitom trvaly roky. Už 7. dubna 2009 v rozhovoru pro Chebský deník pan starosta Křenčil na otázku, proč se vodovod nebuduje současně s kanalizací, odpověděl: „Opět je to otázka peněz, které nemáme. Jakmile se dodělá kanalizace, chceme se do toho ale pustit.“ Kanalizace se dokončila, ale u vody zůstalo jen u slov. Celý tehdejší rozhovor se navíc nesl v duchu skepse a stížností na nedostatek financí či nemožnost přilákat nové obyvatele a podnikání.

Když jsem ze zvědavosti nahlédl do veřejně přístupných rozpočtů a schválených smluv, objevil jsem řadu zarážejících položek – například údržbu a úpravu zeleně v řádech milionů korun ročně a mnohé další neuvěřitelné položky. No budiž, rozpočtové detaily nechme stranou, i když to vyvolává mnoho znepokojivých otázek o hospodaření obce. Hlavní důvod, který podle mého názoru vnímání lidí definitivně zlomil a přispěl k pádu dlouholetého vedení, byla naprosto chybějící prioritizace.

Je až absurdní, že v 21. století a uvnitř Evropské unie nemá obec zajištěnou pitnou vodu pro své obyvatele, zatímco zastupitelstvo bez váhání odhlasuje výstavbu multifunkčního hřiště za miliony korun. Proti sportu a volnočasovým aktivitám nelze nic namítat – pokud ale v obci neteče voda, mělo by mít zdravé uvažování jasno. Výsledkem této investice je navíc dnes hřiště, které je většinu času uzamčené, klíče si musíte složitě shánět a sportoviště tak většinou zeje prázdnotou.

Mezitím museli situaci vzít do svých rukou sami obyvatelé. Jen v samotném Mnichově tak v posledních letech vzniklo přes deset nových soukromých vrtů, přičemž jeden vyjde rodinu zhruba na 200 tisíc korun. Namísto koncepčního, úsporného a efektivního obecního řešení tak byli lidé dohnáni k drahým individuálním cestám.

Podobných příkladů bych mohl jmenovat celou řadu. Nyní je však čas hledět dopředu a sledovat, jak se kormidla ujme nové vedení spravující naše tři propojené obce – Mnichov, Sítiny a Rájov.

Sám jsem před volbami zvažoval kandidaturu a chtěl přiložit ruku k dílu. Když už jsem ale měl sestavený tým lidí, všichni nakonec vycouvali. Důvod? Tvrdili mi, že jsem jako novousedlík jen „náplava“ a nemám šanci u místních uspět. O tom, že jde o naprostý mýtus a překonaný předsudek, však jasně vypovídají samotné výsledky voleb.

Vždyť do nového zastupitelstva byla zvolena paní Dominika Tarbajová z kandidátky Pro lepší život, která pochází z Příbrami a v obci žije necelý rok. Místní lidé tedy volí podle osobností a přístupu, ne podle délky trvalého pobytu.

Nové zastupitelstvo však před sebou nemá lehký úkol. Paní Tarbajová to bude mít v opozici obzvlášť složité, neboť dominantní komunální hnutí PRO LIDI získalo masivní důvěru a disponuje 6 zastupitelskými křesly ze 9 (konkrétně uspěli Tomáš Bělina, Radek Šulc, Petr Kosina, Tomáš Kožuško, Martina Bártíková a Jiří Tyml). Dosavadní sdružení Pro lepší život si připsalo pouze 3 mandáty (Ing. Michael Kaplan, Leoš Gurniok a Dominika Tarbajová), přičemž Jiří Křenčil se do zastupitelstva již vůbec nedostal.

Po sečtení posledních hlasů a vyhlášení volebních výsledků jsem pogratuloval panu Petrovi Kosinovi. Popřál jsem mu i celému hnutí PRO LIDI mnoho zdaru a sil do práce pro Mnichov, Sítiny a Rájov. Sestavit silný tým a získat tak výraznou důvěru sousedů je velký závazek.

Zároveň se patří ohlédnout za uplynulými dvaceti čtyřmi lety. Bývalému starostovi Jiřímu Křenčilovi přeji do nadcházejících let především pevné zdraví a klidný, zasloužený důchod. Ačkoliv byla druhá polovina jeho působení poznamenána stagnací a neřešenými problémy, řada lidí – včetně mě – si je vědoma práce, kterou pro obec v průběhu desetiletí vykonal. Čtvrtstoletí v čele radnice je úctyhodná dráha, na kterou se s odstupem času bude vzpomínat v dobrém.

Před nově zvolenými zastupiteli však leží hromada práce. Aby se Mnichov, Sítiny a Rájov posunuly dopředu, bude potřeba zaměřit se na několik zásadních priorit:

Změna vedení je velkým krokem, ale samotné volby nic nevyřeší. Budoucnost našich tří obcí závisí na tom, jak moc budeme jako sousedé ochotni spolupracovat, diskutovat a nenechat lokální politiku spát.

Novému vedení přeji šťastnou ruku při rozhodování, trpělivost a odvahu dělat věci jinak a lépe.

Autor článku: Jan Šťastný

Použité zdroje a podklady:

Institut Císařského lesa – archivní materiály, místní šetření a podklady k regionální historii

Český statistický úřad (ČSÚ) – oficiální výsledky voleb do zastupitelstev obcí (volební období 2002–2026)

Chebský deník – rozhovor se starostou Jiříkem Křenčilem ze dne 7. dubna 2009 („Jiří Křenčil: Mnoho věcí závisí na penězích“)

Oficiální portál obce Mnichov – veřejně přístupné rozpočty, smlouvy a zápisy z jednání zastupitelstva

Osobní svědectví a reflexe – poznatky a zkušenosti místních obyvatel Mnichova, Sítin a Rájova