Článek
„Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mk 10,45)
Kristus nepřišel, aby si užíval Svou slávu a svrchovanost. Přišel proto, aby s námi Svou velikost sdílel a uváděl nás do tajemství Spásy. Bůh nemluví mrtvými prázdnými slovy, Bůh mluví slovy lásky…
Ježíš zve i tebe k Sobě. Není to závazek, ale začátek. Začátek chápání, že Bůh tu je, že Bůh miluje, že víra není mrtvá a zastaralá. Začátek života v lásce a v naději. Jde tu o Boha, který nezklame.
Bůh nepovolal do církve dokonalé lidi. Je tu nesmírně mnoho těch, kteří odešli z církve kvůli tomu, že tam „byli nedokonalí chybující lidé.“
To je, jako kdybychom odešli ze školy kvůli tomu, že žáci nejsou dost vzdělaní. Oni chodí do školy proto, aby se něco naučili, ne proto, že už všechno znají. Církev je společenství, ve kterém Ježíš posiluje naší lásku. Církev tu není pro dokonalé, ale pro hříšníky, kterými jsme všichni. A Pán každému nabízí Své odpuštění. Každému dává možnost napravit to, co se nám nepovedlo. Kdyby církev byla pro dokonalé, nebyla by zapotřebí Zpověď. Ale Pán po nás nevyžaduje dokonalost, ale dokonalost lásky.
„Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ Zákoníci a farizeové začali uvažovat: „Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy než sám Bůh?“ Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci ‚Jsou ti odpuštěny tvé hříchy‘, nebo říci ‚Vstaň a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“ A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha. Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: „Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání.“ Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou.“ Levi nechal všeho, vstal a šel za ním. A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali. Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?“ Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.““ (Lk 5,19-32)
Poděkujme Pánu za Jeho lásku a pochopení vůči nám. Za to, že mu nejde pouze o pravidla, ale o lásku, protože když milujeme, žijeme svatě.
„Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.“ (Mk 5,39) Ježíš nám slibuje stejný úděl. Nejvíce podobný ho mají kněží a biskupové, jako nástupci apoštolů. Stejně, jako Ježíš trpíme pronásledování, ale stejně tak jako Ježíš i my máme domov v Nebi.
Do Nebe nejdou ti, kdo byli „celý život hodní“, ale ti, kdo žijí v Boží milosti až do svojí smrti. To neznamená dokonale žít, ale dokonale MILOVAT. Láska, pro tu jsme byli stvořeni.
