Článek
Necháme se naplnit Duchem Kristovým a kdykoliv vyjdeme ven z domu, půjdeme s jediným záměrem: rozdávat lásku, naději, pokoj a radost všude kde jsme. Ale jak? Člověk se vždycky necítí šťastný a vyrovnaný. Jak může dávat něco, co nemá? Je to jednoduché: nebudeme dávat ze svojí slabosti a malosti, budeme rozdávat KRISTA všude. Naše srdce se stanou monstrancemi a Kristus středem našich životů a každého našeho kroku. Budeme dávat to, co nám do rukou svěřil Kristus. Stačí jeden úsměv, milé pozdravení… Nemusíme dělat žádné „velké věci“, které každý uvidí. Stačí nechat Krista jednat skrze nás i v maličkostech. Právě tito maličkosti udělají velké věci v našich životech. A právě tak se stáváme účinnými evangelizátory.
Ale vraťme se k Marii. K čemu je nám dnes? Jak Ji vnímáme a jak bychom Ji měli vnímat?
Jsme v Nazaretu. Je rok 1 a do malého domku vstupuje Archanděl Gabriel. „Zdrávas, milostiplná. Pán s Tebou.“ A když dokončí svoje zvěstování, Marie říká: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova!“ Co jiného bychom mohli v Písmu čekat? Mnozí zvěstování přečtou očima, ale ne srdcem. Nijak je nezaujme nebo nezaskočí Mariina oddanost a důvěra. Marii si Pán vybral už od počátku. Od počátku byla zcela Jeho, a přesto Ji nechává možnost nabídku nepřijmout. To však Maria neudělá. Stejně tak jako kdekoli jinde ve svém životě přijme Boží vůli za svou. A tak se stane Matkou Boží.
Maria tedy učí každého člověka 21. století jediné: Buďte Boží! Bůh nás stvořil k velikosti a majestátu Nebe! Miloval nás tak moc, že nám dal Sám sebe… a Marii také! Nemusí nám to tak připadat, ale Maria vydala to nejlepší svědectví o Bohu. Neříkala nic. Žádná velká a vzdělaná slova. Maria nepotřebovala doktorát z teologie, protože znala-li lásku, pak znala vše, co o Bohu musíme vědět. Maria místo toho aby mluvila, nechávala Ducha Svatého mluvit Svými ústy.
Na jeden kostel v Německu byla na konci druhé světové války shozená bomba. Když farníci zjišťovali škody, nalezli i rozbitou sochu ukřižovaného Ježíše. Z rozbitích kusů znovu sestavili sochu Krista, ale chyběly jí ruce. Když se kněze ptali, zda mají nechat vyrobit nové, kněz odpověděl: „Ne. Takhle to stačí. Bude nám to připomínat, že Ježíš zde na světě nemá ruce. JEHO RUKAMA NA ZEMI JSME MY.“ To nás Marie učí, být nástrojem Božího pokoje, patřit Bohu…
Marii dnes mnohdy přehlížíme. Vzpomínáme na Ni pouze o Vánocích v Betlémech a jinak je mimo naše srdce. Když se řekne: největší královny historie, lidé začnou vyjmenovávat: královna Viktorie, královna Alžběta I. a II. … Ale kdo si vzpomene na Marii?
Na Marii bychom měli nahlížet jako na jednu z největších postav dějin, ne jen jako na maličkou bezvýznamnou figurku z Betléma! Když do našich životů pustíme Marii, uvědomíme si, že je živá, že nás miluje… Pak se něco změní. A náš vztah s Bohem se najednou začne posilovat. Doporučuji to všem: buďte blízko Marii! Nevadí, že nejste katolíci nebo dokonce ani Křesťani, nebo že v nic nevěříte. Bůh má tu moc skutečně změnit váš život a naplnit jej světlem, dal vám Marii jako most, který vede k němu, k milujícímu Otci, a jít po tomto mostě je skutečná radost. Mariino rozhodnutí změnilo svět, ale stejně tak jej změní i ta naše. Tak rozhodujte správně… Jako Marie!!
Chvála Bohu, svatá Maria-Oroduj za nás!
