Článek
Dobrý den, po Vašem článku se mi vůbec nechce smát, jen plakat. Takový vrchol života si přece žádná žena nezaslouží.
Ale už začínám chápat, proč některé dámy říkají, že je důchod peklo, že by raději šly do práce. Musí to být strašné, když doma máte kouli u nohy, hodnou, ale nepotřebnou, ale pořád kouli. Mám sestřenici, která prožila pár let v důchodu stejně jako Vy. Manžel byl inženýr, stále v práci nebo na cestách a ona zajišťovala zázemí. Chodila také do práce, samozřejmě, ale doma ho nenechala na nic sáhnout. My jsme ho poznali, když už byl po mrtvici,ale čilý, schopný. A doma jen seděl a čekal. Na kávu, na oběd, na to, až mu manželka řekne, ať se jde projít do zahrady. Nic neuměl, protože celý život nic nemusel. Vydělal peníze a tím splnil své poslání. Když můj manžel začal u nich sbírat ze stolu po obědě, díval se jak na film, který nikdy neviděl .
Ale mohla si za to i moje sestřenice. Takhle spolu žili padesát let, nikdy od něj nechtěla pomoc. Takže on jen radil, seděl,kritizoval a čekal. Až umřel.
Lidé musí žít spolu i každý zvlášť . Když jeden nemá koníčky, kamarády a nic neumí, stane se z něho koule na noze druhého .
Přeji Vám hodně sil.
