Článek
Spousta lidí se rozčiluje, že v obchodech se začíná čím dál více objevovat Halloweenské zboží, ať už se jedná o strašidelné cukrovinky či kostýmy. Nebo nabídky v restauracích, kde se podávají děsivá menu. Pořádají se různé akce, jako například Halloweenské párty. Dokonce i ve školách a školkách se objevují různé akce nebo průvody v maskách. V některých městech a vesnicích dokonce lidé a různé spolky pořádají i Halloweenskou koledu, tak jak jí známe například z Británie. Vydlabanou dýni už nalezneme v mnohé domácnosti. A výzdoba domů a zahrad už není raritou. To však nadzvedává ze židle nejednoho člověka, který Halloween nesnáší nebo tvrdí, že to není český svátek a tudíž ho odmítá.
Ať si každý slaví po svém
Jako vždy mají ostatní lidé jasno, jak a které svátky máme slavit. Nutit do slavení svátků jen proto, že si někdo myslí, že dle něj je to něco lepšího, vlasteneckého, nebo dokonce že bude lepším člověkem, je naprostá hloupost. Například loni se objevila zpráva o tom, že na Břeclavsku pan farář opakovaně rozkopal dýně v místním parčíku, které si vyrobily děti na akci pořádanou obcí. Jeho obhajoba byla, že dýně je symbol satana a tímto gestem chtěl ochránit své ovečky před zlem. Ať už si o tomto kroku myslíte cokoliv, a spousta lidí se v těchto chvílích ohání křesťanskou vírou, při sčítání lidu v roce 2021 se ke křesťanství hlásilo pouze 12 % obyvatel České republiky. Což samozřejmě nemění fakt, že křesťanství je zde zakořeněno a veškeré tradice z něj vychází. Jenže zvyky, které dodržovaly naše babičky, se mění. Některé chceme dodržovat stejně a jiné si uzpůsobujeme dle svých potřeb a představ. Ostatně tak jako ony si je pozměnily oproti svým babičkám.
Není třeba si vybírat
Nic nás nenutí se rozhodovat mezi Halloweenem nebo Dušičkami. Vzhledem k jejich datu můžeme slavit oboje. Respektive dne 31. října můžeme oslavit Halloween, 1. listopadu můžeme jít na mši při svátku Svatých a dne 2. listopadu můžeme jít v tichosti a vzpomínkách na hřbitov. Když půjdeme do historie, tak všechny tyto svátky mají stejný původ a to v Keltském svátku Samhiam. Vychází i ze stejné myšlenky, že je v tyto dny hranice mezi světem živých a mrtvých nejtenčí.
Původní svátek Samhaim
Svátek Samhiam Keltové slavili v noci z 31. října na 1. listopadu. Byla to pro ně obdoba Nového roku. Bylo zvykem, že kvůli prolínání hranic mezi světem živých a mrtvých se prostíralo jídlo i pro duše zesnulých příbuzných. Pálily se svíce a vyřezávaly se lucerny z řepy, které je měly chránit. Slavil se i konec úrody a světla a začátek zimního období. Někdy se lidé oblékali do starých hadrů a malovali si obličeje, aby vystrašili a zahnali zlé duchy. Lidé se snažili do této doby vyřešit všechny problémy a vše nepotřebné a špatné nechat ve starém roce.
Svátek Všech svatých
U nás se jako všechny křesťanské svátky i svátek Všech svatých slaví v době, kdy byli lidé zvyklí slavit pohanské svátky. Což připadá na dobu svátku Samhaim. Svátek Všech svatých, kteří mnozí ani neznají nebo jej zaměňují s Dušičkami. Ale oproti Dušičkám je o den dříve, tedy 1. listopadu. Tento svátek se slaví od raného středověku. Je věnovaný všem mučedníkům. V kostelech jsou pořádány mše, kde jsou oslavováni všichni svatí, jak ti které známe, tak i ti, o jejichž činech ví pouze Bůh.
Dušičky, jak je známe dnes
Památka zesnulých nebo též lidově Dušičky jsou pak dne 2. listopadu. Tento svátek známe jako den, kdy vzpomínáme na všechny, kteří nás opustili a chybí nám. Chodíme na hřbitov a upravujeme hroby. Zapalujeme i svíce, jak na hrobech, tak i doma v oknech. Zde je však malý rozdíl oproti Samhaimu, oheň nemá funkci ochranou, ale naopak je připomínkou na blízké, kteří nám chybí.
Jak Dušičky slavili naši předkové?
Naši předkové tento svátek brali jako den, kdy si duše z očistce mohou odpočinout od muk, která jim působí pekelný oheň. Lidé chodili v průvodech na hřbitovy, kde očistili okolí hrobu, donesli věnce nebo kytky a modlili se za duše svých předků. Tento den lidé plnily lampy máslem, aby si mohli duše pomazat popáleniny. Také se kropily hroby mlékem, aby se duše ochladily. Co možná mnozí neví, na svátek Všech svatých se peklo pečivo nazývané kosti. Těsto se tvarovalo do válečků a mělo připomínat kosti svatých. Na Dušičky se také peklo pečivo nazývané jak jinak, než dušičky. Ty měly čtverhranný tvar a byly plněné povidly nebo mákem. Tímto pečivem byli obdarováváni chudí. Někde dokonce děti a chudí lidé chodili dům od domu a prosili o zmíněné pečivo. Kolem České Krumlova se tento zvyk nazýval „chodit po rohlíkách“, protože jim odměnou za koledování bylo právě zmíněné dušičkové pečivo.
Zbytečné zatracování Halloweenu
Mnozí se domnívají, že slavení Halloweenu je zneuctění památky na zesnulé. To však není pravda. Jak je vidět, tyto svátky se od sebe tolik neliší. Obávat se, že Halloween nahradí České svátky, je zcela zbytečné. Kdo chce, může jít klidně na Halloweenskou párty, kde se namaskuje za něco strašidelného, aby zahnal zlé duchy, druhý den jít na mši do kostela a další den na hřbitov. Tyto tradice se vůbec nevylučují. Je pravda, že u nás lidé do kostela nechodí moc často. Což však nemá nic společného se slavením svátků podle jiné země. Jde spíše o víru, která byla za komunismu odsuzována a lidé si odvykli do kostela chodit. Proto se ani nedodrželo spousta jiných svátků, poutí a mší, které naši předkové dodržovali.
Je jen na vás, jak chcete tyto dny prožít. Dokonce si můžete utvořit své vlastní tradice. Ať už tyto svátky slavíte, nebo ne. Hlavně si to neplést, není žádná soutěž ani závod o to, kdo má více nazdobený hrob. Stačí, když si vzpomenu, že jako dítě jsme často chodili na hřbitov až na Dušičky. V dnešní době se chodí týden až dva dopředu a smutné je, že mnohdy je to jen kvůli tomu, aby ostatní lidé někoho nepomluvili až tam přijdou, že se o hrob nikdo nestará. To podstatné a hezké je, si vzpomenout na ty, kteří nás opustili a chybí nám. Jen si myslím, že k tomu rozhodně není potřeba jeden jediný den v roce.
