Článek
Změna času na letní čas, tedy posunutí o hodinu v letních měsících, byla zavedená zejména z důvodů úspory energii. Poprvé se změna času zkoušela už v roce 1916. Ale světová situace a vliv války tomuto kroku nepřály. Pak se vrátil mezi lety 1940-1949. Na pevno, tak jak jej známe, se ale upevnil až od roku 1979. Jedinou změnou, kterou prošel, byla vyhláška EU z roku 1996, kdy se sjednotil pro celou Evropu harmonogram a přesně stanovily podmínky tak, aby v celé Evropě byl čas jednotný. Země v Evropě, které změnu času neaplikují, jsou Rusko a Bělorusko a dále pak Island, kde měnit čas nemá vůbec smysl, protože nejkratší noc zde trvá pouze 2 hodiny a 37 minut.
Jaká jsou pravidla pro posun času?
Zimní čas, neboli středoevropský čas – SEČ, se vždy mění poslední neděli v říjnu a to změnou ze tří hodin na dvě. Nastává tedy rarita a to den, který má 25 reálných hodin. Oproti tomu letní čas, tedy středoevropský letní čas - SELČ se mění poslední neděli v březnu, kde se ze dvou hodin posune na tři. I přes fakt, že tato pravidla platí téměř už 45 let, je to vždy velmi diskutované téma. Zavedení letního času bylo hlavně kvůli úsporám, aby se večer nemuselo tolik svítit. V době, kdy lidé vstávali před šestou hodinou ranní do práce, chodili dříve spát a tudíž jim pomohla i hodina, o kterou se posunulo použití umělého osvětlení. Což už z dnešního pohledu nemá až tak velký význam. Velká část lidí chodí do práce na pozdější hodiny a svícení úspornými a LED technologiemi již není tak finančně nákladné. Dokonce může být hodina světla navíc naopak nákladnější z pohledu využívání klimatizací.
Proč přestat měnit čas?
Mnozí lidé bojují za ponechání jednoho času již několik let. Poukazují na to, že není už potřeba řešení z ekonomického hlediska. Navíc změna narušuje biorytmus těla, hlavně lidem, kteří dodržují přesný denní harmonogram, trvá přizpůsobení dlouho, dokonce i v řádu několika týdnů. Než se tak stane, stěžují si na nízkou koncentraci, pokles výkonnosti, únavu a problémy se spánkem. Nejvíce jsou náchylné malé děti, starší lidé a chronicky nemocní lidé. Statistiky dokonce potvrdily, že po změně času je mírný nárůst srdečních selhání. Nemalou nevýhodou je i doprava. Zvláště u změn na letní čas bývá v ranních špičkách více nehod. Lidé špatně usínají o hodinu dříve a ráno se nemohou dospat. Působí to problémy i v hromadné dopravě. Například v rámci železnice. Kdo někam jel tuto neděli v noci, tak si hodinu postál ve stanici, ze které měl vyjíždět po druhé hodině, aby dojel do další stanice ve správný a již změněný čas. V opačném případě již při nasedání dopředu ví, že bude mít minimálně hodinu zpoždění.
Výhody změny času
Samozřejmě má změna času i nadále spousty výhod. Letní čas nám dává o hodinu déle sluneční svit. Což podporuje volnočasové aktivity, především sporty během letních měsíců. Samozřejmě i lidé tráví více času venku, což má velmi pozitivní účinky. S tím přichází podpora některých odvětví ekonomiky, například restaurace, turismus a samozřejmě kultury a jiných akcí, které zpříjemňují letní večery. Pokud je čas již ustálený, určitě přispívá i delší doba světla i bezpečnosti. Pro spánek je příjemnější v létě, že je pozdější nástup světla. Celkově prodloužení denního světla dále přispívá i ke zlepšení nálady.
Lidé rozhodli, že změna času končí
V roce 2018 vyhlásila Evropská komise anketu, které se mohl účastnit každý občan, který žije v Evropské unii. Zodpovídalo se několik otázek. Například zda souhlasíte se změnou času, popřípadě který z časů by byl více preferován jako trvalý. Ankety se zúčastnilo přibližně 4,5 milionů občanů. Naprostá většina, přesněji 84 % odpovídajících, se vyjádřilo, že změnu času již nechtějí. V České republice bylo 70 % respondentů, kteří chtějí zachovat pouze jeden čas, celkem 44 % respondentů se vyjádřilo pro zachování letního času na stálo, 24 % pro zimní čas a 2 % nebyla vyhraněná. Zda respondenti brali v úvahu celkové dopady zrušení letního času, nebo to brali pouze subjektivně, je otázka. Bohužel se dopady začaly řešit až po proběhnutí ankety, a veřejnosti, dle mého názoru, nebyly dopředu a dostatečně představeny. S tím se potom v Evropském parlamentu měli poprat politici. Výsledky ankety brali vážně, ale problém s tím, že by každá země měla jiný čas, vyřešit nestihli. Vzhledem k pandemii covidu-19 bylo zrušení změny času posunuto. Zatím platí, že by se čas měl přestat měnit v roce 2026. Zda se bude anketa opakovat nebo kdo se bude vyjadřovat k tomu, který čas by měl být zachovaný už napořád - zda letní nebo zimní, stále není jasné.
Může mít každý stát jiný čas?
Jižní státy mají daleko kratší dobu, po kterou jim svítí slunce. Čím více jdete k rovníku, jsou den a noc stejně dlouhé. Naopak na severu jsou letní dny velmi dlouhé, za to v zimě mají minimum slunečního světla. Nejdelší den, tedy 21.června, znamenal, že na Maltě měli pouze 12 hodin a 24 minut slunečního svitu, naopak na severu v Reykjavíku měli 21 hodin a 23 minut. Pro zajímavost v Praze to ve stejný den bylo 16 hodin a 27 minut. Není pak divu, že jižní státy si chtějí slunečního světla užít co nejvíc a proto jim vyhovuje letní čas. Jenže problém je střed Evropy. Zde se názory jak lidí, tak i odborníků velmi liší. Jediné, na čem se shodnou všichni a co působí i největší problémy z pohledu Evropy, je, že by každý stát měl jiný čas. Převážně v logistice, dopravě a celkově by se stejně všude mimo statní úrovně muselo udávat, k čemu se čas vztahuje. Představa, že cestuji například do Itálie a v Německu bude o hodinu více, v Rakousku o hodinu méně a v Itálii zase o hodinu více, působí dost zmatečně. Ale rozhodně bych nechtěla sedět v kamionu a potýkat se s tím několikrát týdně, zvláště když se řeší různé časové omezení, kdy se kde může jezdit. Určitě by to dělalo problémy i lidem, kteří pracují v zahraničí nebo musí v zahraničí pořádat schůzky.
Já jsem noční sova, takže mě osobně se více líbí zimní čas. Zvláště jeho změnu mám ráda. Mám chvíli pocit, že si můžu přispat a přes den vše stíhám. Naopak změnu na letní čas jsem vždy nesnášela. Hlavně když jsem byla student, bylo pro mě strašné to vstávání. Takže když jsem se v roce 2018 dozvěděla, že by se střídání času mělo zastavit, měla jsem z toho opravdu radost. Jenže mezitím se mnohé změnilo. Mám zahrádku, dvě malé děti a méně času na své aktivity. Navíc manžel pracuje v kanceláři, kde je už pomalu standard pracovat od devíti ráno a tudíž minimálně do půl šesté večer. Takže jsem za letní čas vděčná. Protože ještě když dám děti spát, můžu na zahrádku a vidím, zda polévám kopřivu nebo rajče. Můžu jít i po deváté večer na procházku nebo si jít zaplavat. Představa, že mi v letních parnech slunce již před čtvrtou ranní svítí do ložnice mi také není úplně příjemné. Takže jsem za tu dobu velmi přehodnotila svůj názor. Možná i spousta lidí ho obdobně přehodnotila. Zda bude změna času už jen dva roky nebo zůstane se však teprve dozvíme.
